Miciny.cz Hafici.cz Konicci.cz

www.utulok-piestany.sk

Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Chováme čičinku

 

Modlitba kočky

 

Narodila jsem se pro Tebe, vybral sis mě a celý svůj život budu jenom Tvá.

Jsem čistotná, trpělivá, diskrétní a plná empatií.

Budu s Tebou sdílet Tvoje lože a střežit energie okolo Tebe. Negativní změním na pozitivní a svým předením Ti dám pocit klidu a bezpečí.

Za to od Tebe budu požadovat jen kousek jídla, pohlazení a trochu tolerance.

Nejsem falešná, jsem jen svá, stejně jako Ty.

Nauč se znát pohyby mého těla, nauč se mé řeči a nebudeš litovat.

Nebudeš můj pán a já Tvůj otrok, budeme přátelé.

Až budou mé dny sečteny, nedávej mě od sebe pryč. Raději mne drž jemně ve svých rukou a dopřej mi milosrdný věčný odpočinek. A já odejdu s myšlenkou, že jsem prožila krásný život v blízkosti svého lidského přítele.

 

 

Kočky jsou nádherné.

    

Než si kočičku vyberete, zvažte dobře, jestli ji skutečně chcete, jestli jste schopni a ochotni akceptovat její potřeby i tu pověstnou nezávislost. Kočky jsou od přírody aristokraté, ritualistky, milují pohodu, bezpečí a klid, často meditují, potřebují lásku a něžné zacházení a nikdy nebudou skákat na povel jako pes. Kočka je nádherné nezávislé zvíře, jejíž lásku si musíte zasloužit a je výborným společníkem. Její přítomnost a vrnění uklidňuje duši a léčí tělo. Pořídit si kočičku ( ale i psa ) je závazek i na více než 15 let. Některá kočinka se může dožít i 20 let !!!

S pořízením mazlíčka by měli souhlasit všichni členové domácnosti.

•V rodině by neměl nikdo trpět alergií na zvířecí srst Pokud ovšem takový problém máte a přesto zvířátko chcete, existují dnes už i plemena bez srsti ( kočky - kanadský a donský sfinx, peterbald, psi - americký bezsrstý teriér, skinny morčata atd. Ani ti však nemusí vyhovovat. Alergici bývají citliví na částečky kůže, na sliny či výměšky žláz. Tato poměrně specifická zvířata se dají sehnat v chovatelských stanicích, bylo by vhodné, nejdřív budoucího domácího miláčka osahat, zjistit jak organismus reaguje, případně se poradit s lékařem. Zvíře není věc, která se prodá dál, případně šoupne do útulku, když nevyhovuje. )

•Rodiče, kteří pořizují mazlíčka pro své děti, nesou zodpovědnost za péči, výchovu i zdravotní stav zvířátka a také by měli dohlížet, jak dítě se zvířátkem zachází.

•Pokud býváte často mimo domov, měli byste mít vyřešenu péči o svého čtyřnohého přítele v době vaší nepřítomnosti.

•Na svého mazlíčka byste měli mít dostatek času, trpělivosti a chuti o něj každodenně pečovat.

•Váš mazlíček by měl mít dostatek životního prostoru, který odpovídá jeho velikosti a temperamentu, ale také možnost nerušeného odpočinku.

•Váš rodinný rozpočet se zkrátí o výdaje pro nového člena rodiny. Jednorázové investice za přepravku, kočičí WC, základní pomůcky k péči o srst, misky na vodu a jídlo, případně obojek s voditkem a pelíšek. Občas je třeba doplnit hračky a především je nutné počítat s pravidelnými výdaji za krmivo, podestýlku a veterináře.

•A na závěr je třeba počítat i s tím, že váš byt už nebude bez poskvrnky. V době línání a to především u dlouhosrstých plemen budete nacházet chlupy na křeslech, kobercích i na svém oblečení. Dále rozházené stelivo v okolí WC, zbytky granulí mimo misku, občas rozlitou vodu, čas od času něco převržené, shozené a rozbité, k úhoně může dojít i vaše oblíbené křeslo, záclona či koberec.

Pokud stále ještě kočičku chcete, čtěte dále.

Jak si kočičku vybíráme

Nejprve se rozhodneme pro plemeno, které se nám bude nejvíce vyhovovat. Doporučuji, prohlédnout si kvalitní Atlas koček případně i jinou kočičí literaturu a navštívit výstavu. Většina kočinek se ve skutečnosti jeví trochu jinak, než na fotografii a také můžete pohovořit přímo s chovateli.

Perské a ostatní dlouhosrsté kočky zaberou mnohem víc vašeho času než kočky krátkosrsté, vyžadují pravidelnou péči o srst a denní pročesávání. Ve velmi krátké době se totiž vytvoří chuchvalce, které se velmi špatně odstraňují a máme po parádě, nehledě na to, že odstraňováním takových chuchvalců zvířátko trpí a napříště si u něho vypěstujeme odpor k česání.

Ruské modré kočky a perské kočky jsou vhodné do bytu. Kočky habešské a siamské milují volnost a potřebují hodně prostoru pro své aktivity. Některé kočky a právě siamské, si neustále kromě volnosti vynucují i pozornost a chtějí být obskakovány. Sfinx zase vyžadují zvláštní péči a zacházení. V poslední době se stala velmi oblíbenou kočka britská pro svou hustou, silnou srst a vyrovnanou, snášenlivou a přátelskou povahou. Pozor na vypouštění a volné pobíhání bez dozoru, všechny nádherné kočky totiž přitahují zloděje :-).

   

Kočka s PP nebo bez?  

Dále je třeba si promyslet, jestli chcete čičinku na chov a na výstavy nebo jenom přítele a mazlíčka. Budeme - li se v budoucnu věnovat chovu, je nezbytné, pořídit si kočičku s průkazem původu a s předpokladem kvalitního exteriéru, takže si takovou i pořiďte. Průkaz původu vám zaručuje, že dostanete opravdu plemeno, které jste si vybrali.

Chovatelé, kteří se seriózně věnují chovu, musí dodržovat Chovatelský řád a také velmi přísná pravidla, jinak jim PP nebude vydán. Chovatelský řád a související předpisy jsou mimo jiné tvořeny za účelem zajistit chovaným kočičkám zdravý a šťastný život, zachovat charakteristické znaky jednotlivých plemen a zajistit to, aby i všechny další generace odchovaných koťat byly zdravé a odpovídající standardu svého plemene. Koťata jsou kontrolovány odborníky (hodnotiteli a poradci chovu), a pokud nesplňují kritéria, jsou z chovu vyřazeny.

Vybírat můžete na výstavách nebo nakontaktujte chovatele. Doporučuji osobní návštěvu u chovatele. Je velmi vhodné vidět, jsou - li chována koťata v čistotě, čím jsou krmena a v jakých podmínkách vyrůstají, nejsou - li bázlivá, což je způsobeno odchovem v kleci a nedostatečným kontaktem s člověkem. Nenechte se uchlácholit, že se to změní. Nic se nezmění. Počáteční vypěstované vlastnosti a absence kontaktu s chovatelem se odrazí v celém dalším životě koťátka. Takové kotě zůstane nepřístupné, bez zájmu o sblížení a to i navzdory vaší lásce. Vybírejte si kotě, které je dostatečně vymazlené, protože vyrůstalo ve společnosti lidí. Zajímejte se o to, kolik vrhů měla kočička za rok (přípustné jsou max. 2 v průběhu 12 měsíců, nebo max.3 v průběhu 24 měsíců), více vrhů se může nepříznivě odrazit na zdraví koťat, která mohou mít v průběhu dalších let nepříjemné zdravotní problémy. Kromě toho se můžete chovatele na všechno zeptat, prohlédnout si rodiče atd. V případě, že nevíte, na kterého chovatele se obrátit, doporučuji kontaktovat poradce chovu, který vám chovatele doporučí.

Pokud chcete jen mazlíka a přítele a přítom koťátko s PP, k dostání jsou i koťata v tzv. pet kvalitě. Mají průkaz původu, ale nemají exteriérové předpoklady, bez nichž nemají šanci na výstavách v dnešní silné konkurenci uspět. Vada nesmí být závažná, takové kotě by vám kvalitní chovatel nikdy neprodal, ale stačí jenom vada na barvě, třeba bílá skvrnka u jednobarevného kotěte, kvalita srsti nebo nesprávný typ a kotě je vyřazeno z výstav jednou provždy. Koťata si vybírejte vždy z pelíšku, kde jsou všechna pohromadě a pozor na na jedno kotě, odněkud přinesené.

                         

Ale také můžete zajít třeba do útulku či některého z kočičích depozitů nebo navštívit umisťovací výstavu, které útulky pořádají a kočku si vybrat tam. V útulcích pro opuštěná nebo nechtěná zvířata je dost koček, z nichž mnohé jsou odsouzeny k smrti, když se pro ně do určité doby nenajde nový domov a ne všechna zvířata, která jsou zde umístěná, mají za sebou dramatický osud. Často sem odloží i sami chovatelé koťata, která se jim nepodařilo udat. ( Seznam útulků a depozitů je na internetu.)

Z osobní zkušenosti i ze zkušeností mých přátel a známých mohu takovou kočičku jen doporučit. Jsou totiž velmi vděčné a mnohem empatičtější, jelikož si většina z nich prožila " svoje peklo ". Sama mám doma dvě takové princezny, první jsem se ujala jako čtyřměsíčního koťátka. Byla mimořádně maličká, měla zlomenou čelist a s urologickými potížemi se bude léčit do konce života. Druhou kočičku jsem si adoptovala, také v " bezva" stavu a ani jednu bych nevyměnila za žádnou z těch krasavic, které se honosí průkazem původu a tituly z výstav :-) Ne proto, že i ony jsou dnes nádherné, ale právě pro jejich empatii, vděčnost, oddanost a troufám si říct i lásku.

Mimochodem nedávno jsem četla, že kočky nás nemají rády. Nevěřte tomu, není to pravda. Kočka dokáže milovat, jen si na rozdíl od psa vybírá koho a nemá tu oddanost naprogramovanou jako psi. Prostě miluje, protože chce. A my si tu její lásku musíme zasloužit. A to je na tom to nejkrásnější.

Pokud vybíráme kočičku tímto způsobem, doporučuji, kočičky si dobře prohlédnout a počkat, až vás některá micinka sama osloví. Stačí jeden upřený pohled do vašich očí a vy budete vědět, že právě o tuhle kočinku se chcete postarat, že jen tu a žádnou jinou a nebudete litovat.

         

Na co dát pozor při výběru kočičky a případná rizika

Na chovatelé - "množitele", kteří odchovávají další jedince,bez ohledu na zjištěné vady, pro které byly kočičky vyřazeny z chovu a které se postupem času znásobují. Někdy je vada sotva viditelná, jako například zálomek na ocase, který kotěti nezpůsobí žádný problém. Nicméně, pokud jsou tato koťata následně použita k chovu, může se stát, že v příštím vrhu se vada projeví na páteři a to už problém bude. Množitelé vám sice prodají kotě velmi levně, ale také také s nejnižšími možnými náklady chovají. Používají k chovu levných, vyřazených jedinců, odchovaná koťata jsou mnohdy neodčervnená, neočkovaná, bez jakékoli odborné kontroly, natož veterinární.

Pokud už takovou kočičku přece jen chcete, doporučuji co nejdříve navštívit veterináře, který kotě prohlédne, zařídí odčervení a očkování, čímž se vám cena kotěte okamžitě zvýší, ale budiž. V žádném případě ovšem na takové kočičce nechovat další potomky.

Od seriózního chovatele dostanete kotě s PP, s čipem, s očkovacím průkazem, očkované, odčervené, spolu s "manuálem", ve většině případů dostanete ke koťátku ještě malou výbavičku.

Také z útulků jdou kočky do nových domovů očkované, zbavené parazitů a dospělí jedinci jsou kastrováni. Zkušení ošetřovatelé díky individuální péči vědí, co které zvíře potřebuje a jakou má povahu, učí je nebát se, mazlit se, snášet se mezi sebou, zvykat si na děti, na návštěvy, na psy atd., proto mohou každému poradit jakou kočku si vybrat.

Ať už jsme si tedy vybrali kočičku jakýmkoliv způsobem, měli bychom se ujistit o jejím zdraví. Prohlédněte si srst, jestli v ní nejsou paraziti, zda je hladká a nezplstnatělá, zkontrolujte, zda má kočička čistá ouška, mnohé mají v ouškách červenohnědý maz, který je živnou půdou pro roztoče. Maz se dá odstranit, roztoči zlikvidovat, přesto je ale lépe vybrat si kočičku bez tohoto handicapu. Zjistěte, zda kočička nezapáchá a nemá zalepená očka. Oči musí být čisté a jasné, nosík vlhký, dásně nezanícené, tlamička růžová, zoubky bílé a bez zubního kamene. Zkontrolujte, zda má v okolí konečníku čisto. Ulepený konečník svědčí o průjmu. šetrně prohmátneme bříško, mělo by být lehce zaoblené, ne tvrdé a nakonec necháme kotě proběhnout, abychom zjistili, zda nekulhá.

Toto zvládne i začátečník. Pokud není vše tak, jak má být, je lépe kočičku nebrat, což se ovšem těžko dodrží, když už jste se stihli zamilovat :-)

Kotě nebo dospělou kočku?

Každé pro má i své proti. Kotě je sladké, hravé, ve většině případů i přizpůsobivé a dobře se sžívá s nových okolím a s chodem domácnosti. Můžete sledovat, jak roste, radovat se z něj a vychovávat ho podle sebe. Na druhou stranu způsobí více škod. Dospělá kočička už " má rozum ", bývá klidnější, většinou je již vychovaná, umí používat wc i škrabadlo a přináší si své návyky, bohužel někdy i ty, které pro nás nejsou právě příjemné. Nikdy bychom si neměli brát úplně malé kotě. Pro jeho vývoj je důležité, aby bylo do 12 týdnů s matkou a to i v případě, že už nesaje, samostatně přijímá potravu a používá toaletu. Zkušenosti ohledně sociálních vazeb, kontaktu s okolním světem a vztahu s ostatními kočkami i lidmi, jim může předat jedině jejich matka.

Kočku nebo kocoura?

Život kočky v bytě přináší i další problém a tím je značkování. U kocourů se objevuje během pohlavního dospívání, u koček občas v době mrouskání. Kromě toho že každý dospělý kocour skrápí svojí páchnoucí močí nejen svůj venkovní okrsek, ale i náš byt, včetně zařízení, toulá se a vyhledává milostná dobrodružství a rvačky. Kočky pohybující se venku zase mají koťata, pro která bývá obtížné najít nové majitele, obzvlášť, jsou - li koťata míšenci. Pokud se nejedná o zvířata chovná, bývá konečným řešením kastrace.

Názory na kastraci se různí a já sama nejsem právě jejím příznivcem. Pokud chováme kočičku v bytě a jsme schopni ji uhlídat a ustát dvakrát do roka její mrouskavé zpěvy a nevrlé nálady, budiž. V případě páchnoucích kocourů v panelovém domě nebo u volně se pohybujících zvířat je kastrace humánním zákrokem a menším zlem, než další a další neudatelná koťata v útulcích, to v lepším případě. V tom horším další toulavá, bezprizorní a často nemocná zvířata, o která není zájem.

Cena kotěte a náklady

Při výběru by neměla být prioritní cena kotěte. Cena za kotě je jen část nákladů, které vám vzniknou od okamžiku, kdy se rozhodnete kotě si pořídit a pokud chcete mít svoje zvířátko zdravé a spokojené, stejně budete platit a platit a fakt zda bude kotě o několik stovek levnější nebo dražší, není až tak důležité jako to, jak "kvalitní" kotě si koupíte.

Jen pro orientaci, cena kotěte s pp se pohybuje od 3500,- do zhruba 12000,-. Záleží na plemenu. Britskou kočičku pořídíte v rozpětí 3500 - 6000,-, perskou okolo 3500 - 4000,-, sfings - 6000,-, mainská mývalí, ragdol, sibiřská - 6000 - 10000,-. Kočičky na mazlíka bývají levnější. 800 - 2500,- Kč za čistokrevnou číču bez pp, ale taky bez záruky. Za kočičku z útulku vydáte okolo 600.- jako příspěvek na veterinární ošetření a kastraci, ovšem skutečná cena je několikanásobně vyšší.

Krmení. Kilogram granulí stojí cca 80 až 600 Kč. Kvalita je většinou úměrná ceně, proto radíme sáhnout raději po dražších značkách. I když je cena vyšší, jsou většinou lépe stravitelné, takže i spotřeba je pak nižší než u levných marketových krmiv. Svým složením odpovídají potřebám zvířete, takže nemusíte kupovat další potravinové doplňky. Denní dávka krmiva vyjde na zhruba na 50Kč. Vyplatí se kupovat rovnou větší balení granulí, kde se cena za kilogram snižuje. Kvalitní konzervy stojí 30 až 50Kč, kapsičky 15 - 30 Kč. ( opět záleží na značce a hmotnosti) Počítejte i s občasnými pamlsky - od 25 Kč. Měsíčně tedy za stravu zhruba 750,- Kč.
 
A zapomeňte prosím na marketová krmiva typu Clever, Billa, Albert, ale i Whiskas, Kitekat, apod. To málo, co ušetříte, vydáte několikanásobně na veterině, až vám kočka přestane čůrat, případně se dostaví jiné zdravotní problémy, většinou nevratné.
 
Stelivo do WC. Pět kilogramů stojí přibližně 50 až 100Kč a vydrží asi dva týdny. Za měsíc tedy na „kočkolitu“ utratíte cca 100 – 200Kč. Opět záleží na značce a kvalitě.
 
Pelíšky jsou k dostání od 200 do 1500,- Kč v různé, provedení ( proutěné, látkové, plyšové, kukaně, boudičky atd.)
 
Přepravka pro cestování a na návštěvu veterináře - 350 - 1500,- Kč.
 
Misky - okolo 50 Kč / ks nebo fontánky, ty jsou u koček dost oblíbené, ale i podstatně dražší - 550 - 1500,- Kč. 
 
Kočičí toaletaotevřená stojí okolo 100 – 500Kč, krytá pak 350 - 1000Kč, odstraňovače pachu okolo 170,- Kč.
 
Hřebeny a kartáče. U krátkosrstých koček postačí jen jednoduchý hřeben nebo vyčesávací rukavice (cca 100Kč), ale například výstavní perské kočky potřebují kartáčů a pěstících prostředků celou řadu (cca 500Kč).
 
Hračky.Ty můžete buď koupit, nebo vyrobit. Jednoduché myšky a míčky vyjdou levně (10 – 30Kč.) Motivační hračky jsou o něco dražší (například tunel vyjde na 150 - 500Kč). Škrabadlo - 100 - 5000,-, kočkodrom - 300 - 10 000.- Kč.
 
Na procházky. Obojek  (cca 50Kč) nebo postroj s vodítkem (100 - 250Kč).
Průchozí dvířka pro kočky s volným přístupem na zahradu stojí od 190 - 1100Kč.
 
Veterina.
Základní očkovací vakcína stojí kolem 250 korun, přeočkování i s vakcínou proti vzteklině pak kolem 300 až 350 korun, u dospělých koček je cena očkování od 300 do 500 korun.
Základní veterinární péče stojí okolo 500Kč ročně (2krát odčervení, jedna vakcína proti vzteklině, kalciviróze, panleukopenii, rhinotracheitidě). dle typu vakcíny.
Na odčervení pro koťátko pasta v ceně 100 až 200 korun, během prvního půl roku je nutné odčervit tak třikrát až čtyřikrát. Dále odčervení dvakrát až třikrát do roka jednorázově tabletou v ceně 60 až 90 korun.
Kastrace - ceny kastrace jsou průměrně u kocourů v cenách 400 až 500 korun a u koček, u kterých je zákrok náročnější, se pohybují ceny od 900 do 1500 korun. Záleží i na okolnostech operace a cenách daného veterináře (odvíjí se od regionu a vybavenosti kliniky).
Proti klíšťatům, blechám apod. - obojek, kapky, spreje či pudry do srsti pořídíte na rok zhruba 600,-.ˇ
Čipování  600 – 1000
Léčba ušního svrabu nebo zánětu očí - 900,- 1200 Kč, mastička do očí - 80 - 150,- Kč, kapky do oušek okolo 200 Kč.
Záněty močových cest - poměrně častý problém - léčba vyjde na stovky až tisíce korun. k tomu rozbor krve - 350,-, rozbor moči - 150,- plus antibiotika do 160,- Kč. ( Celá tahle "legrace" přijde na 2500 - 5000,- Kč)
Test na přítomnost viru kočičí leukémie (FeLV) a viru imunitní nedostatečnosti (FIV) - obě nemoci jsou pro kočky smrtelně nebezpečné. Vyšetření stojí přibližně 400Kč.
Nedokážete - li své kočce ostříhat drápky, udělá to veterinář za 80,- Kč,
Anální žlázky - 100,- Kč. ( Tento problém je častější u psů, sami to nezkoušejte, počkejte na veterináře.) 
Vystavení PET pasu - 150,- 
Potvrzení o zdravotním stavu - okolo 120,- ( budete potřebovat na výstavu)
Anestézie - 200 - 400,-
Asistence u porodu - od 250,-
Návštěva u pacienta - 400,-
Pohotovost - 150 - 400,-
Hospitalizace - 1. den od 200,-
RTG - 200 - 300,-
Chirurgické ošetření zhruba 500.-
Zubní kámen - 1200,-
Bezo-Pet ( pasta na rozpouštění bezoárů, tedy smotků chlupů v trávícím traktu) okolo 500,-
To samé Uro - Pet ( tvorba struvitů - písku v moči)
Zase je pravda, že tuba nějakou dobu vydrží. Zároveň si ale můžete započítat veterinární dietu, která bývá doživotní. 1,5 kg dietních granulek 350 - 400,- Kč
Kočičí tráva, kterou by každá kočička měla mít k dispozici - 80 - 100, Kč.
K tomu si připočítejte různá veterinární ošetření při dalších nemocech a úrazech, což se nedá předem odhadnout.
A ještě maličkost: ceny stoupají. tyto stránky jsem tvořila před několika lety. Dnes jsem opravovala všechny ceny směrem nahoru.
Takže si vezměte kalkulačku a počítejte, ať se potom nedivíte :-(
   

   

Kočičku jste si přinesli domů...

Vypusťte ji do místnosti, kde je její toaleta a jídelní mističky. Pokud je kočička krotká, první, kam ji posadíte, bude její WC. Zapamatuje si, kde WC hledat. Tento "cvik" je třeba - především u kotěte - v průběhu několika hodin ještě zopakovat. Pokud kočička WC použije, velice pochválit. Kočičku je potřeba nechat v klidu vše projít a očichat, stěhování je pro ni velká změna a stres a na mazlení zřejmě nebude mít hned náladu. Voda musí být ihned k dispozici, krmit je lépe poté, kdy se seznámí s prostředím (malý úplatek je vhodný :-) )

Úplně plachou kočičku raději nastěhujeme do jednoho pokoje i s WC a všemi jejími věcmi, necháme ji v místnosti s otevřenou přepravkou, "nevysypáváme" ji a nenutíme vylézt. Až se odhodlá z přenosky ven, její první kroky povedou do úkrytu. V tom bude zřejmě trávit veškerý čas, kdy budete v místnosti, a to několik dnů i týdnů. Pokud se kočička po vypuštění schová do „absolutně nedobytných“ schovávaček za nejtěžším nábytkem a pod., z těch „dobytných“ ji nevytahovat a ponechat jí iluzi bezpečí, jinak se spolehlivě probojuje tam, kam za ní opravdu nemůžete. Nenuťte jí násilím, jenom lákejte na krmení, přemlouvejte… I z takových koček už se stali po čase velicí mazlíci, ale chce to velkou dávku trpělivosti, proto než se odhodláte si takovou kočičku pořídit, zvažte, zda na to budete mít nervy.Ven pouštějte kočičku až poté, co bude doma dobře zvyklá, nejméně měsíc musí být pouze doma, jinak hrozí, že uteče a ztratí se. V lepším případě. V tom horším ji porazí auto.

Potřeby pro kočičku

I kočička potřebuje vlastní soukromý majeteček. Než si ji koupíme nebo vybereme v útulku, měla by už mít připravenou alespoň základní výbavičku. Některé věci můžeme dokoupit později, ale základní vybavení by mělo být uchystáno dříve, než si kočičku přineseme.

WC. Především budeme potřebovat WC. Kočičky, které chodí ven, tento problém většinou vyřeší samy Všem kočičkám bytovým musíte toaletu zařídit. Dobře poslouží dostatečně velká umělohmotná bednička nebo můžeme koupit přímo kočičí WC ve specializovaných prodejnách, stejně tak jako veškerou další výbavu. Aby kočička nerozhazovala stelivo okolo, může být okraj zahnutý dovnitř nebo můžeme koupit přímo boudičku s dvířky. Existují také bezstelivové záchody s mřížkou. WC udržujeme v naprosté čistotě, jinak se nemůžeme divit, vybere - li si kočička pro svoji potřebu jiné a pro nás mnohdy velmi nevítanou náhradu. Pokud i tak začne chodit mimo námi určité místo mimo své WC, je lepší jí vyhovět a kočičí záchod tam přesunout nebo pořídit druhý, než se s kočkou dlouze „dohadovat“. Pokud kočička přestane být čistotná, může být problém zdravotní či psychický (vztahový). Je třeba zjistit zdravotní stav (vyloučit onemocnění ledvin a pod.) a začít pátrat, co se stalo, co je v rodině jinak, čím je kočka stresována... a obrátit se pro radu na zkušené chovatele nebo na veterináře.

Podestýlka. Na dno wc dáme v dostatečném množství písek nebo podestýlku. Vypadá jako drobné kamínky či granule, které sají vlhkost. Existují různé typy, hrudkující i nehrudkující. Hrudkující - to znamená, že udělá stelivo pevnou hrudku, kterou pak lze vybrat a šetřit tak čisté stelivo. Celý obsah se pak likviduje cca 1x týdně (a toaleta se vymývá). Stelivo nehrudkující moč vsákne, ale vybrat je nutno větší množství, celé wc vyčistit častěji. Dobré stelivo také částečně pohlcuje pachy. Je třeba vyzkoušet, co vyhovuje vám i kočičce a případně začít s tím, na co byla dříve zvyklá. Podestýlku zakoupíme rovněž v chovatelských potřebách nebo v supermarketech. Osobně mám dobré zkušenosti se značkou Mikeš.

Přepravka. Dále se neobejdeme bez přepravky. Přepravka musí být pevná, pro kočičku bezpečná, spolehlivě uzavíratelná, větrající, nejlépe z umělé hmoty, omyvatelná, se savou podložkou, dekou na zimu, polštářkem apod. na dopravu k veterináři, případně na výstavu, na hlídání ke známým i na dovolenou, pokud bude jezdit s námi. Vybavení přepravky raději pořídíme raději dvakrát, abycho měli na výměnu. Vždy se snažíme mít s sebou v záloze rezervní podložku pro případ, že by se kočička něčeho polekala a strachy se počůrala. Pak stačí podložku ( v uzavřené místnosti, ne na ulici) vyměnit a vyhodit. Přepravku a vše v ní udržujeme v čistotě. Pro krátké cesty můžeme použít i transportní župánek nebo postroj a vodítko.

Misky na vodu a krmivo. Dostatečně bytelné, aby si je kočička nepřevrhla a dobře omyvatelné. Mističky nikdy nedáváme do blízkosti WC, ale o kus dál a na klidné místo, aby se kočka v pohodě najedla.

Škrabadlo. Slouží k broušení kočičích drápků a nebude-li vhodné škrabadlo po ruce, poslouží kočičce k obrušování drápků cokoliv. Takže doporučuji škrabadlo určitě pořídit, jinak se můžete připravit na další investice do nové sedačky, tapet, koberců, atd. Škrabadlo by mělo být dost vysoké, aby se na něm mohla kočička protáhnout. Dnes je na trhu nepřeberné množství škrabadel různých tvarů, velikostí a barev, stačí si jen vybrat. Škrabadlo můžeme kočičce i sami vyrobit, z trubky od koberce či desky a sisalu, prádelní šňůry i hrubšího koberce, proutěného košíku atd. Kočka je inteligentní a pozná, co se od ní očekává. A pokud přece jenom ne, stačí pár kapek kozlíku lékařského nebo nasypat kolem škrabadla šantu kočičí. Tyto byliny mají na kočky nevídaný účinek. V momentě, kdy pak bude kočinka drancovat nábytek, chyťte ji a postavte ke škrabadlu. Kočičky také velice rády šplhají. Za tím účelem se vyrábějí dokonce někdy škrabadla jako velké šplhadlo s jedním či více domečky, nebo také malé závěsné, omotáno je obvykle sisalovým provazem. Pokud v případě vlastní výroby spojíte škrabadlo se šplhadlem, nejlépe vysokým až ke stropu s rozhlednou nahoře, vaše kočička to opravdu ocení. Také lávka v podobě jednoho upevněného prkna mezi dvěma skříněmi bude zřejmě dost oblíbená.

Pozor: Kočička má ráda výšky a nebude jí zatěžko viset na záclonách a drápat se nahoru. Pokud jí pomůžete a vytvoříte vhodnou přístupovou cestu z druhé strany oné skříně, uchráníte si záclony, případně i nábytek, bude - li se snažit na něj vyskočit.

Hračky. Můžeme nakoupit různé myšky, míčky, chrastítka apod. Některé kočičky se chrastících a zvonících hraček bojí, jiné je milují, musíme vyzkoušet, co právě té našé vyhovuje. Popřípadě můžeme hračky vyrobit doma, hlavně ale zdravotně nezávadné, které není možno spolknout. Kočka je velmi vděčná i za kolíček, kousek kožešiny, bambuli či kuličku z papíru.

Zásoba krmiva. Krmení zakoupíme ve specializovaných chovatelských potřebách nebo supermarketech ve formě suchých granulí, kapsiček, konzerv, paštik, v různě velkém balení a nejrůznějších značek.Více informací v rubrice Krmivo.

Základní toaletní potřeby. Hřeben, kartáč, kleštičky na drápky, suchý šampón na běžnou údržbu srsti a kvalitní šampón na koupání, osuška.

Obojek, postroj a vodítko. Některou kočičku lze vodit na vodítku, tak jako psa, pokud ji na to navykáme odmala. Je ale potřeba používat speciální postroj pro kočku, z obojku se kočička bez problémů vyvlékne. Chůzi na vodítku trénujeme v klidu doma, postupně a vždy jen chvíli a kočičku chválíme. Na procházky venku je třeba zvykat kočičku postupně, v klidném a bezpečném prostředí. Zvykne - li si kočička na postroj, můžete ji brát na procházky a dopřát jí pobyt venku a přitom se vyvarovat nebezpečí, že se zatoulá, skončí pod autem, případně v rukách nepovolaných. Pokud se kočička opakovaně venku bojí či jí příliš vadí omezení vodítkem, nemá smysl ji nutit, z vycházky nemá žádné potěšení. Navyknout kočičku na vodítko je ale dobré pro cesty autem (se spolujezdcem) či přeběhnutí v náručí např. na veterinu.

Pelíšek. Kromě klidného koutku s toaletou a místa s mističkami na jídlo, potřebuje kočka i klidné místo pro nerušený spánek. I když bude za ideální místo k odpočinku považovat křeslo či vaši postel, je lépe, má-li někde výš, na skříni či v polici svůj pelíšek, domeček, kam se může uchýlit, je-li v domě moc rušno. Pelíšků a domečků se prodává celá řada, od jednoduchých látkových podložek, přes látkové (prací) pelíšky, po plyšové domečky s dřevěnou konstrukcí (bez praní) a proutěné kukaně. Stejný účel může plnit vystlaná lepenková krabice či proutěný košík, dobré je, když si kočka oblíbí otevřenou přepravku.

  

Pití  

Kočička potřebuje čerstvou pitnou vodu v menší, nezvrhnutelné mističce (např. keramické). Denně je třeba misku vymýt, vodu vyměnit. Mléko některé kočičky milují, jiné odmítají a ty třetí milují, ale nesnášejí. U některých kočiček způsobuje úporné průjmy Pokud chcete kočičce mléko dávat a nevíte, zda ho snáší, zkoušejte to, až když je kočka dobře „zabydlená“, zvyklá v novém prostředí, v dobré kondici, zdravá. V případě střevních obtíží zůstaňte raději u mističky s vodou. Lepší než „mléko z krabice“ je ředěná Tatra nebo sušené plnotučné mléko. Malinkým koťatům při umělém krmení či brzy odstaveným nedávat kravské mléko, existují speciální náhražky kočičího mateřského mléka s optimálním složením. Sehnat se dají u veterinářů.

Kočky milují pití z fontánky. Mnoho chovatelů i majitelů koček dnes přechází na fontánky, já sama ji mám také. Je pravda, že čištění fontánky je náročnější než vymytí misky, ale stojí to za to. Na trhu je velký výběr fontánek, stačí si vybrat na internetu. Ceny se pohybují od 600 do 1200 Kč, ale je to investice dlouhodobá a kočičce uděláte velkou radost.

  

Krmení  

Některé kočičky jsou dost konzervativní, a proto je dobré naučit malé kotě na pestrou stravu. Pokud bude vaše kočička baštit jen jeden druh konzervy, až je přestanou vyrábět, prožijete si velmi perné chvilky. Krmení je třeba podávat v pokojové teplotě (kočkám ven za mrazu teplejší, ale ne horké), v žádném případě krmivo právěvyndané z lednice. Krmit lze granulemi, konzervami nebo domácí stravou (tyto tři typy lze pochopitelně míchat).

Suché krmivo  doplňujeme dostatečnou dávkou vody (kočka krmená granulemi potřebuje víc pít!). Volíme raději granule vyšší kvality a typ vhodný pro věk a aktivitu. Výhodou granulí je jejich nízká váha a dlouhá trvanlivost.

Konzervy jsou vyráběny v různé kvalitě i balení, od 100g po 850g. Opět doporučuji volit raději vyšší kvalitu. Misky na musí být pokaždé umyty a dobře opláchnuty. Zavřené konzervy mají také dlouhou trvanlivost, otevřená konzerva - i v lednici uložená - je po několika dnech kočce nebezpečná, začíná plesnivět. Většina kočiček má konzervy raději než suché krmivo.

Domácí strava   Maso raději vařené, kuřecí, krůtí, hovězí, králík...Maso lze podávat i syrové, většina kočiček ho snáší a prospívá jim, některé od malinka nezvyklé ho ale odmítají. Pokud podáváte maso v syrovém stavu, mělo by být přemražené.

Ryby mají kočičky obvykle moc rády, ale nepodáváme je syrové, vhodné je alespoň mírně podusit nebo uvařit. ( Treska, mořská štika apod. I sladkovodní ryby, ale bez kostí a ne častěji než jednou týdně)  Občas lze kočičce podat sardinky nebo tuňáka z konzervy ve vlastní šťávě nebo v rostlinném oleji. Uděláte tím kočičce radost, ale podávat pouze v malém množství a skutečně jen občas. Dále můžeme podávat vnitřnosti, také ale jen jednou týdně. Třeba srdíčka, kočičky je milují. Vejce, tvaroh, neslané sýry, smetánky a jogurty jsou vhodné, pokud kočinka mléčné výrobky snáší. Krmíme-li domácí stravou, je třeba kočičce podávat vitamíny. Granulovaná krmiva a konzervy tato vitamíny už obsahují. Nejlépe se přimíchají do jídla vitamínové pasty nebo prášek, i vitamínové bonbónky kočičky přijímají poměrně dobře. 

                                                     

Pochoutky

Nejrůznější mléčné a masové bonbónky jsou neškodné, některé kočičky je milují, jiné odmítají. Sušené rybičky bývají oblíbené. Kočička může to, co jí neškodí, po čem nemá průjmy či nezvrací. Pochoutka by neměla být slaná, uzená. Koťata je třeba krmit vícekrát denně, ta nejmladší po odstavení 4-5x za den. Granule jsou pro ně ještě příliš tvrdé, dáváme maso nebo konzervy pro „juniory“. Na kotěcí granule můžeme začít kotě navykat kolem 8 týdne a je vhodné dávat granule opravdu kvalitní.

                                  

 

A samozřejmě jako doplněk stravy nějakou travičku na okusování. Můžeme ji koupit v chovatelských potřebách nebo naset do truhlíčku travní semeno, které občas zaléváme a rosíme, aby měla naše čičinka co okusovat. Chceme - li jí udělat obzvlášť vělkou radost, opatříme jí šantu kočičí :-)

Při krmení své kočenky se vyvarujte těchto omylů, pokud jí nechcete spolehlivě ublížit:

1.Kočka potřebuje mléko

Nikoli, dospělá kočka nejenže mléko nepotřebuje, ale navíc ho její tělo nedokáže ani strávit a způsobuje jí to průjmy. Mléko je výhradně pro mláďata, a to nikoliv kravské, ale mateřské, případně náhrada, kterou vám doporučí veterinární lékař nebo zkušení chovatelé.

2. Kočka potřebuje syrové maso

Pokud budete kočku krmit syrovým masem pravidelně, vystavujete ji nebezpečí nákazou například bakteriemi salmonely nebo různými parazity. Tuto hrozbu lze alespoň částečně eliminovat tím, že maso necháte alespoň dva dny zmražené.  Dále vzniká nebezpečí  nadbytečného příjmu fosforu, který kočkám způsobuje řídnutí kostí, zvyšuje riziko vzniku močových kamenů a onemocnění ledvin. (MVDr. Jiří Beránek, prezident České asociace veterinárních lékařů malých zvířat.)

3.Kočka může jíst kosti

Nemůže. Ostré kosti snadno poraní tlusté střevo nebo mohou být příčinou jeho zánětů.  Kromě toho, že kosti často způsobují zácpu.

 4. Kočka může být vegetariánka

Kočky jsou masožravci a z masa získávají taurin, arachidonovou kyselinu a vitamíny A, D a B, které jejich tělo nedokáže samo vyrobit. Na rozdíl od kočky je pes buď nepotřebuje, nebo si je jeho tělo dokáže samo vyrobit. Proto pes může být krmen jako vegetarián, ale kočka nikdy.

5. Psí konzervy kočkám neuškodí

Pokud byste krmili kočku pravidelně psí potravou, ublížíte jí a to tak, že dost. Konzervy určené pro psy obsahují méně bílkovin než kočičí. Psi potřebují 15 až 30 procent bílkovin ve stravě, zatímco kočky 30 až 45 procent. Navíc je v psích konzervách obsaženo více hořčíku, který zvyšuje pH moči. A to bývá prvotní příčinou vzniku močových kamenů u koček. Takže: ochutná – li kočka z misky spolubydlícího psa, nic se nestane, ale bude – li takto krmena delší dobu, zaděláte jí i sobě na velké problémy.

6. Kočka může čokoládu

Kočku nikdy neodměňujte čokoládou, protože obsahuje theobromin, který je pro kočky i pro psy toxický. Způsobuje zvracení, průjem a při podávání ve větším množství může mít za následek i smrt zvířete.

7. Kastrovaným kočkám stačí menší porce krmné dávky

Kastrované kočky spotřebují stejné množství potravy jako před kastrací. Mají ovšem méně pohybu, proto je nutné změnit její složení, především tedy se snížit množství obsaženého tuku. Ideální je tedy podávání  light konzerv a light granulí, ale množství by mělo být zachováno, aby kočka netrpěla hlady.

Potraviny pro kočky nebezpečné

 Je tak těžké odolat kočičím očím, které neúprosně koukají na kousek jídla, které zrovna připravujeme k obědu. Někteří drzouni dokonce vyskakují na kuchyňskou linku a tahají dobroty přímo zpod nože. V případě některých potravin je ale nutné nenechat se mazlíčkem obměkčit a tyto pro ně nebezpečné potraviny jim odepřít. Mohou jim totiž přivodit velmi vážné zdravotní komplikace, v některých případech dokonce i smrt.

Česnek a cibule. Naštěstí téměř žádná kočka by tyto druhy aromatizované zeleniny nesnědla dobrovolně. Při náhodném pozření této zeleniny by se časem objevily příznaky anémie jako: průjem, zvracení, změny barvy moči, poškození jater, slabost, alergické reakce a astma. Sloučeniny v cibuli a česneku ničí červené krvinky a způsobují u koček chudokrevnost. 

Také rajčata, rebarbora nebo syrové brambory obsahují oxaláty, které představují pro kočky velmi velké nebezpečí – objevují se problémy zažívací, nervové a močové soustavy. V tomto případě je otrava signalizovaná zvracením, nechutenstvím, průjmem, apatií a bolestmi břicha. 

Hroznové víno – konkrétně rozinky obsahují toxin, který kočkám poškozuje játra. Přesná dávka není však známá, ale odhaduje se, 20 g hroznů (3 g rozinek) na kg tělesné váhy zvířete. Příznakem otravy může být zvracení, průjem, nechutenství, apatie a bolest břicha. 

 Dokonce i houby mohou obsahovat toxiny, které ovlivňují tělesné systémy způsobující šok vedoucí ke smrti. 

 Ani syrové ryby nebo mořské plody nejsou vhodné pro krmení koček. Enzymy, které jsou v nich obsažené, rozkládají totiž vitamin B1 (thiamin), jehož ztráta vede k nechutenství, záchvatům a ve vážných případech až smrt. 

 Syrová vejce – hlavně bílek obsahuje enzym avidin, který snižuje schopnost vstřebávání biotinu (vit. B). To může mít za následek problémy s kůží a srstí. Syrová vejce můžou obsahovat zárodky salmonely.

 Některé kočky mají nedostatek laktózy (střevního enzymu), která rozkládá mléčnou laktózu, následkem požití mléka bývá často průjem. Mnohem lepší je dopřát vaší kočce speciální mléko, které neobsahuje laktózu. 

 Všechna sladká jídla jsou pro kočky nevhodná, protože můžou způsobovat obezitu a problémy s chrupem. Úplně bychom měli vyloučit přístup k čokoládě, kakau a kofeinu – káva, čaj, kola. Látky, které obsahují, ovlivňují nervový a srdeční systém a ve vyšších dávkách jsou smrtelné. Příznaky této otravy se většinou dostaví do 6 až 12 hodin od pozření a zahrnují zvracení, průjem, zrychlené dýchání, žíznivost, hyperaktivitu, neklid, neschopnost koordinace pohybů, svalové chvění, změny a nepravidelnost srdečního rytmu a zvýšenou teplotu.

 Není třeba hned panikařit, pokud vaše kočka spolkne kousek zakázané potraviny. Lepší ale je, držet tyto potraviny hodně daleko od tlamičky kočky, aby ji to nelákalo a vyhnuli jsme se zbytečnému riziku. A ve všech případech náznaku otravy je nutné kočku odvézt okamžitě k veterináři. 

         

Péče o srst

Krátkosrstou kočičku je třeba vždy po několika dnech vyčesat (zvláště v období línání) a prohlédnout srst a kůži, zda nemá drobné oděrky, blechy, klíšťata, event. jiná skrytá poranění, např. po kousnutí jinou kočkou (hluboké úzké rány, zanedbané a nebezpečné) Krátkosrstá kočička se umí o svůj kožíšek postarat velice dobře. Kočka dlouhosrstá se nemůže sama postarat o srst a pokud je ponechána osudu bez lidské péče, vytvoří její srst nejprve chuchvalce a žmolky a posléze bolestivý krunýř, mnohdy vespod se zánětem kůže... Zplstnatělou srst je možno pouze ostříhat, a to mnohdy pouze v narkóze, což rozhodně není možno doporučit jako trvalé řešení. Kdo si chce pořídit dlouhosrstou kočku, zejména perskou i poloperskou, ať toto rozhodnutí pečlivě rozváží, je opravdu nutno česat ji každý den! A zvykat na česání od malinka.

Stříhání drápků

Pokud chováte kočku trvale v bytě,zvykněte si stříhat jí pravidelně drápky. Pokud to zanedbáte, drápky přerostou a mohou propichovat, popř.i prorůstat polštářky tlapek.To může vést k infekci, která si vyžádá veterinální zásah.

Čištění očí  

Oči vytírejte vatovým tampónem směrem k nosu. Plemena s krátkou lebkou mají sklon k nadměrnému slzení, těmto kočkám je lépe oči čistit častěji třeba i několikrát denně.  

Čištění uší   Uši pravidelně kontrolujte a nadbytečný maz odstraňujte vatovou tyčinkou namočenou v dětském oleji. Čištění uší do hloubky přenechte raději veterináři a navštivte ho i v případě nadměrného znečištění uší mazem, nebo při podezření na ušní svrab a zánět zvukovodu.

Čištění zubů  

Mléčný chrup je nahrazován trvalým mezi čtvrtým a šestým měsícem života. Čištění zubů je prevencí proti tvorbě zubního kamene, čistěte kočce zuby jednou týdně. K čištění používejte speciální zubní pastu. Pokud už kočka zubní kámen má, nechte jej odstranit u veterináře ( na tento zákrok se musíte předem objednat a provádí se v narkóze) a začněte s čištěním zubů, aby se nový netvořil.

Životní prostor  

Kočička může žít doma nebo venku, případně kombinovat obojí. I když žije pouze venku, potřebuje kout v závětří, který jí chrání před zimou. Většinou najde vhodné místo sama - půda se senem, stáje atd.,je jí ale možno pomoci a zaizolovat část kůlny přístupnou kromě dveří i malým „kočičím“ okénkem, udělat boudičku u teplého okénka do kotelny, kde se kočička ráda zdržuje, zpřístupnit kočičími dvířky chodbu, sklep. Místo by nemělo být vlhké, ale ani v průvanu, je lepší, vybere-li si ho kočička a my jen pomůžeme se zařízením. Kočičky rády mají přehled, usazují se ve výškách.

Není vhodné chovat venkovní kočky či domácí pouštět ven pokud máme: sousedy nenávidící kočky, hyperaktivní členy mysliveckého sdružení za humny, skládku odpadu či továrnu a pod., na dohled nebezpečnou a frekventovanou silnici, dálnici, rychlíkovou trať... Jen málokterá kočka si dá pozor.

I KOČIČKA VENKOVNÍ MYŠI LOVÍCÍ POTŘEBUJE PRAVIDELNÉ KRMENÍ.

Jelikož se zde ale především zabýváme domácími chovy, zaměříme se spíše na podmínky v bytě. Kočička se s vámi dělí o část vašeho příbytku a bude v něm ráda nejen kočička, v bytě vychovaná, ale i tak, která si prožila strasti venkovního života. Pokud je ovšem nebudeme nepatřičně omezovat.

Jsou však bohužel chovatelé, kteří životní prostor kočky různými způsoby omezují. Ponechávají kočky v jediné, speciálně upravené místnosti, přepažují byt síťovými přepážkami, umísťují zvířata do klecí, výběhů a voliér.

Pokud omezují pohyb koček po bytě v určitých částech dne a do ostatních pokojů je pouštějí jen pod dohledem, aby nezpůsobily škodu, není to nic nevhodného. Uzavřou - li kočku do přiměřené klece na dobu, po kterou je to nevyhnutelně nutné (návštěva se psem, alergik, řemeslník atd.), lze i to pochopit.

Krajním způsobem je užívání voliér. Má-li kočka ve voliéře životní prostor nejméně 6 m2 s výškou aspoň 2 m, s dostatkem denního světla, tepla, vybavení, čerstvého vzduchu a pohodlí, je možné to považovat za ještě přiměřený způsob chovu. I tak ale trpí kvalita a úroveň vzájemných kontaktů kočky s člověkem.

Naprosto nevhodné je však zavírat kočky do malé klece nebo malé, tmavé místnosti před odchodem do zaměstnání a nechat je tam po většinu dne. Chováme-li kočku soustavně v těchto podmínkách, trpí tím nejen fyzicky, ale i psychickya po čase dochází i k atrofii svalové tkáně.

Síť do okna  

Kočičce je potřeba zajistit bezpečí. Pokud bude vyhlížet z otevřeného okna, natáhne se po mouše a spadne. V lepším případě se poraní, vyděsí a uteče, nebo se zabije. I když stojíte přímo vedle kočky, není v lidských silách ji uhlídat. Proto je potřeba určit okna, kterými se bude větrat, a pořídit na ně síť .Největším problémem jsou „vyklápěcí“ okna panelových domů. Jako nouzové řešení tam, kde to není možné, může, (ale rozhodně ne stoprocentně!), pomoci, když klouzavé plochy polepíte pruhy koberce. Pokud kočce ujedou nohy, má se alespoň možnost zachytit. Po plechu drápky sklouznou...

POZOR! na otevřená dvířka pračky, trouby a pod. - oblíbené schovávačky.

Cestování a dovolená  

Při delších cestách se kočička obejde bez krmení, ale ne bez vody. Pozor na cesty v létě za horka, i auto, které stálo před půl hodinou ještě ve stínu se může změnit v rozpálené peklo a kočičku může přehřátí stát i život!

V zimě je možné chránit kočičku před chladem látkovým obalem na přepravku či, pokud to snese, pelíškem uvnitř přepravky.

Kočičku lze např. na dovolenou vozit s sebou, pokud je místo, kam jedeme, na kočky zařízené, nehrozí útěk a následné ztracení se v neznámém prostředí (pod stan tedy raději ne).

Při cestování po republice zvířeti stačí standardní očkování. Pokud chcete jet do zahraničí, informujte se raději vždy o předpisech země, do které cestujete. Ve většině případů je třeba očkování (včetně vztekliny) ne starší než jeden rok a „mladší“ než jeden měsíc + prohlídka veterinářem a potvrzení z vet. správy ne dříve než tři dny před cestou. Některé státy mají ale podmínky mnohem náročnější, také i půlroční karanténu (Anglie). Při odjezdech na dovolenou je možné využívat služeb kočičích hotelů, zamluvit je bývá nutné i několik měsíců předem a také je vhodné předem se objednat a prohlédnout si, kde bude trávit váš miláček vaší dovolenou, domluvit předem podmínky…nebo se domluvit s přáteli, případně si objednat chůvu, většinou je podstatně levnější než hotel a kočička může zůstat doma ve svém prostředí. Ovšem řešit vše na poslední chvíli se nevyplácí.

   

Co kočka má a nemá ráda  

Kočce se líbí:

Trávit čas se svým člověkem.

Některé kočky rádi žijí s jinými kočkami.

Hraní s hračkami (míček, myška peříčka).

Vyvýšené plochy.

Kočičí stromy: šplh, broušení drápků...

Vlastní místečko na okenním parapetu.

Kartonové krabice na schovávanou.

Otevřené dveře nebo kočičí průlez dveřmi do zahrady.  

Co kočka nesnáší:

Dlouhá nebo častá nepřítomnost jejího majitele.

Hektické prostředí nebo lidé, kteří jsou neustále v pohybu.

Osamělost a nuda.

Hlasité zvuky.

Zavřené dveře, bránící každodenní obhlídce.

Hrubé zacházení.

Košík na spaní, pokud je na zemi, nebo kočičí záchod vedle misky s jídlem.

Hlazení a muchlování proti její vůli.  

 

VETERINÁRNÍ PÉČE  

Nemocná kočička, stejně jako každé nemocné zvíře, patří do péče odborníka veterináře. A to pokud: má průjem, rýmu, zánět spojivek, pokašlává, kulhá, je najednou malátná a bez zájmu, unavená, opakovaně ! zvrací, nepečuje o srst, nadměrně pije, stále se drbe, dělají se jí lysá místa v srsti, močí často a na místa, kam nemá (neplést si s kocouřím značkováním) a je jí to nepříjemné nebo sedí dlouhou dobu na WC a bezúspěšně...

Pokud si nejsme jisti, kontaktujeme telefonicky veterináře a popíšeme příznaky. V akutních případech - poranění, otravy, křeče, bezvědomí, dušení - jedeme ihned, jak je možné, sehnat veterináře. V Praze funguje několik nonstop klinik, mimo větší města je třeba předem zjistit, který veterinář je ochoten v případě nouze pomoci i v noci, např. přijet k vám.

Veterináře si vybíráme dřív, než ho budeme potřebovat. Necháme udělat zvířeti běžnou preventivní prohlídku. Nevyplácí se vybírat jen podle nízké ceny či blízkosti k vašemu bydlišti. Je třeba všímat si, jak doktor se zvířetem zachází, zda je ochoten vám vše vysvětlit. Poptat se známých, kteří zvířata mají, zjistit, zda je doktor ochoten řešit závažné problémy i mimo svou pracovní dobu a zda vám, pro běžné návštěvy, jeho ordinační hodiny vyhovují. Velké kliniky mívají nonstop provoz a špičkové vybavení, menší ordinace zas osobnější přístup k pacientovi . Na přibližné ceny výkonu i léků se ptejte raději předem.

Pokud máte vážné obavy, že je vaše zvíře lékařem zanedbáváno či špatně léčeno, konzultujte problém ještě s jiným doktorem, ale souběžná léčba jednoho problému více doktory rozhodně věci neprospívá, někdy může zvířeti vážně ublížit! Vždy požádejte svého veterináře, aby vám napsal, co, čím a v jakých dávkách u zvířete léčil. Pro případ, že budete třeba muset navštívit jiného veterináře, protože ten váš má zrovna dovolenou nebo chcete–li přejít trvale k jinému veterináři.

Kočička ve stresu  

Z nového prostředí či ze stěhování stresovaná kočička, která je jinak v dobré kondici, může přestat přijímat potravu,ale neměla by přestat pít !! (V případě plaché kočičky změřit obsah misky a potom kolik v ní zbylo.) U malého kotěte je tato reakce málo častá,ale pokud koťátko druhý a třetí den odmítá vše, je už vážně ohroženo odvodněním a oslabením organismu a zřejmě ne jen vyděšené, ale především nemocné. Dospělá kočička, pokud pije, vydrží nepřijímat potravu bez vážných následků i několik dnů. Vyděšená kočička může mít slabý průjem, což se samo upraví asi během dvou dnů. Pokud stav trvá či se zhoršuje, je třeba navštívit veterináře - kočička je zřejmě nemocná.  

 PREVENCE

Vnější paraziti  

Vnějšími parazity míníme obvykle blechy, klíšťata, všenky a vši. Pokud je kočička pouze v bytě, řešíme jen blechy, pokud je přinese např. pes do domácnosti zvenčí. Případně, má–li je kočička při příchodu do domácnosti. Pokud chodí kočička ven, je třeba jí pravidelně ošetřovat účinným preparátem, blechy kočku souží - mohou způsobovat záněty kůže a navíc jsou mezihostiteli tasemnice. Klíšťata zase přenášejí nebezpečná onemocnění. Proti blechám a klíšťatům existují prostředky účinkující delší dobu, nejen jednorázově, a to jako spray, Spot on,(kapsle tekutiny, která se vymáčkne kočce na kůži za krkem) a obojky. Vši a všenky je možno zlikvidovat přímým postřikem sprejem a pak pečlivě vyčesávat mrtvé hnidy.

NA KOČIČKU NIKDY NEPOUŽÍVÁME PŘÍPRAVKY NA ODBLEŠENÍ PRO PSY - PRO KOČKY MOHOU BÝT TOXICKÉ.

Kočičky jsou vůči těmto chemikáliím velice citlivé a už mnoho jich bylo nechtěně otráveno např. Arpalitem, který psi bez problémů snáší. Pro kočičky se používá se např. Frontline, Stronghold, Bolfo, Tiguvon, Bio-kill, ale i mnoho dalších. Vhodný přípravek vám poradí veterinář.  

Ušní svrab  

Název děsivý, ale problém nikterak dramatický. Kočičky, zejména ty venkovní, často trápí parazit, roztoč žijící v uších. Projevuje se jako kávová sedlina uvnitř ucha (to je ve skutečnosti trus parazita). Starším způsobem léčby je čistit, čistit, čistit (dětskými tamponky do uší) a používat antiparazitární roztoky (Jacutin 3x týdně, směs Ivomec s olejem 2x týdně) nebo kapky (Otospectrin, Otoparagal… záleží na veterináři). Novějším způsobem je použití přípravku, který účinkuje v těle celkově, zbaví proto kočičku i blech, oblých červů včetně jejich vývojových stádií, případně i svrabu mnohem horšího – tělového, napadajícího kůži kočičky, což je ale málo časté.

Strondghold je malá ampulka lihového přípravku, který aplikujete kočce za krk (tak jako Frontline proti blechám). Účinná látka se vstřebává do krve a likviduje parazity. Ošetření je vhodné doplnit čištěním uší čistícími roztoky, které se prodávají pro psy (i kočky), např. Nolvasan, Otifree apod. Roztok se nalije do uší a promne. Poté se kočička pustí a nechá se vytřepat rozpuštěný ušní maz s nečistotami. Tak se ucho čistí a dezinfikuje, aniž by se mechanicky dráždilo a poškozovalo. Někdy stačí použít Stronghold jen jednou, někdy je nutné po měsíci aplikaci zopakovat. Stronghold je možné používat i u malých koťat. Jediným rizikem je použití u zvířat masivně začervených (odumírající škrkavky způsobí otravu těla neurotoxinem askarinem). U těch je vhodné nejprve zvíře několikrát odčervit (intervaly 2 týdny) tabletami či pastou (čili odstranit vždy pouze dozrálá stádia ze střeva) a poté teprve aplikovat Stronghold.

Nevýhodou Strongholdu je jeho poměrně vysoká cena, výhodou měsíc trvající účinek. Ušní svrab postihuje zejména koťata, kočky oslabené či staré… přenáší se kontaktem mezi kočičkami a může postihnout i psa, na lidech ale přežít nedokáže.  

Vnitřní parazité  

I zde platí pravidlo, že kočička chodící ven potřebuje ošetření častější než kočička bytová. Zvíře, hlavně kotě či štěně (více) napadené červy, má veliké břicho, ale jinak je hubené, špatný stav srsti, slzící oči, může pokašlávat, škrkavky v trusu (či vyzvracené) vypadají jako silnější bílý kousek silonového vlasce.

Škrkavky migrují tělem zvířete a dozrávají postupně, proto i opakovaně odčervené zvíře může ještě mít v těle další larvy, které opět dospějí ve střevě.

Tasemnice má ploché články plné vajíček, které postupně vylučuje. Tasemnice, na rozdíl od škrkavek, není přenosná na lidi.

Prevence stačí 1 x za půl roku, u koček chodících ven je nutno častěji, u koťat je opakovaně, po dvou až třech týdnech, raději několikrát. Přípravky jsou ve formě tablet či pasty. Je jich mnoho. Např. pasty Vitaminthe a Banminth, tablety Drontal, Pratel, Panacur, Cestal, Caniquantel a další. Přípravky je dobré střídat. Opět vám poradí a léky prodá veterinář.  

Zvláštní skupinou jsou:  

často krvavé průjmy a zvíře se jich nezbaví běžným odčervením. Pokud kočička trpí na průjmy, zvláště s příměsí krve a nezabírají u ní antibiotika, nechte její trus vyšetřit v laboratoři na přítomnost těchto parazitů. Kromě léků je možné pomoci i podáváním přípravků s jukou.  

Očkování  

Provádí se proti vážným a zpravidla smrtelným infekčním (např. proti panleukopenii – zvracení a krvavý průjem, calicivirose – vředy na jazyku a v tlamě, postižení tráícího aparátu, rhinotracheitidě – zánět dýchacích cest, event. vzteklině). Také je v současné době možno očkovat proti nebezpečným a zákeřným kočičím virosám FIP a FeLV a proti chlamydioze způsobující ošklivé záněty dýchacích cest a spojivek.

Vakcíny se očkují zpravidla kombinované, proti více onemocněním najednou, a očkovací schéma vám sestaví veterinář - řekne vám a zapíše do očkovacího průkazu, kdy máte přijít na přeočkování. O provedeném očkování udělá v průkazu záznam. První očkování se obvykle opakují po měsíci, další až po roce. Kočička žijící pouze v bytě nemusí být nezbytně nutně očkována proti vzteklině, ale vyžaduje se na výstavách a při výjezdu do zahraničí.  

 Vzteklina  

Neléčitelné virové onemocnění přenosné na člověka. Onemocnění se přenáší slinami nakaženého zvířete, které se dostanou do rány nebo na sliznici. Virus napadá nervový systém. Počátečními příznaky jsou změny chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy, zvíře stává neklidným a agresivním. Agresivní stádium je u koček většinou výrazné. Dalšími příznaky jsou změna hlasu, neschopnost polykat a horečka. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne. Léčba pro toto onemocnění neexistuje a vždy končí smrtí, proto je důležitá prevence. Proti vzteklině se očkuje poprvé ve věku 3 měsíců, pak 1x ročně.  

 Infekční panleukopenie koček    

Onemocnění způsobuje virus, který se do organismu dostává spolknutím, nebo vdechnutím. Příznaky onemocnění jsou zvracení, horečka, průjem, může být i s krví a bledost sliznic. Pokud se nakazí koťata ještě před porodem, nebo do 2 týdnů po porodu, dochází k poškození nervového systému. Léčba tohoto onemocnění je možná, ale musí být zahájena včas. Očkování se provádí poprvé ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje pravidelně 1x ročně.  

Kaliciviróza  

Onemocnění způsobuje virus, který se přenáší kapénkovou infekcí při přímém styku s nemocným zvířetem. Nejvnímavější a nejohroženější jsou malá koťata. Onemocnění se projevuje malátností, horečkou, boláky v tlamičce a na jazyku, nechutenstvím, otoky a bolestivostí kloubů a svalů končetin. Onemocnění obvykle není smrtelné a dá se léčit. První očkování se provádí ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Doporučuje se očkovat matky 4-1 týden před porodem, zvláště v ohrožených chovech.  

Infekční rinotracheitida    

Velice nakažlivé virové onemocnění, infekce se přenáší kapénkovou infekcí při přímém kontaktu s nemocným zvířetem. Příznaky jsou malátnost, nechutenství, kýchání, výtok z nosu a očí, oteklé a červené spojivky. Oční výčka se slepují hnisavým výtokem a na kůži se tvoří boláky, ty jsou i v tlamičce. Březí kočky mohou potratit, nebo koťata hynou po narození. Po tomto onemocnění mohou vzniknout nevratné změny na nosních skořepách, hlavně u krátkolebých koček, které vedou k častým opakovaným rýmám a výtokům z nozder. První očkování se provádí ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Doporučuje se očkování matek 4-1 týden před porodem, zvláště v ohrožených chovech.  

Chlamydióza  

Onemocnění je způsobováno nitrobuněčnými bakteriemi a přenáší se přímým kontaktem s nemocným zvířetem. Onemocní nejčastěji koťata. Počátečními příznaky jsou výtok z očí, otok a zčervenání spojivek a zavírání víček. Obvykle bývá ze začátku postiženo jen jedno oko a později i druhé. Později se výtok z očí stává hnisavým a může vzniknout i druhotný zápal plic. Onemocnění se léčí podáváním antibiotik po min. 2 týdny. Neléčená infekce se může táhnout i několik měsíců. První očkování se provádí ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně.  

Imunodeficience koček  

Virus způsobuje nejen leukemii, ale i vážné narušení imunity a jiná nádorová bujení. Příznaky onemocnění jsou velmi proměnlivé. Většinou se jedná o různé opakované, těžko léčitelné infekce, nehojící se rány a celkový špatný zdravotní stav. Nádorové bujení se může projevit zvětšením mízních uzlin. Onemocnění se nedá účinně léčit. Kočky většinou umírají na druhotné infekce, protože jejich obranný systém se zhroutí. První očkování se provádí ve věku 8-10 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Infekční peritonitida Onemocnění způsobuje virus. K nakažení dojde spolknutím, nebo vdechnutím viru. Nejvnímavější jsou koťata a staré kočky. Nejčastějším příznakem je zvětšení břicha, nechutenství, zvracení, průjem, obtížné dýchání. Dále se mohou objevit změny na očích a nervové příznaky. Toto onemocnění je neléčitelné, průběh choroby lze pouze zpomalit. Očkování se provádí poprvé ve věku 16 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně.  

Plíseň  

V současné době se u kočiček velice často objevuje plísňové onemocnění kruhovými lysinami bez srsti a je za některých okolností přenosné i na lidi (a psy). Existuje proti němu vakcína (Biocan M – Biofel M), která se používá preventivně – jako očkování, i léčebně, pokud už je zvíře nakaženo.V tom případě je třeba dát dvě, při větším napadení i tři vakcíny po sobě, v odstupu 14-21 dní. Po první vakcíně se příznaky projeví, dojde ke „zhoršení“, po druhé už skvrny nepřibývají a naopak zarůstají srstí. Dalšími možnostmi léčby jsou aplikace lokálních či celkových antimykotik. Lokální léčby bývá zdlouhavá a náročná na ošetřování, celková antimykotika účinkují rychle a obvykle jsou velmi účinná, mohou ale zatížit játra, je tedy vhodné současně provést vyšetření krve (jaterní testy). Praxe ukázala, že každý veterinář v případě plísně postupuje trochu jinak, na základě svých předchozích zkušeností atd.  

 Pomočování  

Močení mimo toaletu je vždy nepříjemné, v případě značkování ale normální. Nemusí však nutně znamenat pouze značkování. Může to být také forma protestu proti vaší dlouhodobé nepřítomnosti nebo proti další kočce nebo psovi v domácnosti, kteří kočku utiskují. V neposlední řadě se může jednat o onemocnění močového aparátu. Raději se vždy poraďte s veterinářem, zvlášť pokud je pomočování spojeno s níže uvedenými příznaky.  

Zánět močových cest a ledvin  

Velmi časté onemocnění u kočiček a úmrtnost je vysoká!!! Prvním varovným signálem může být právě močení mimo určené místo, obzvlášť pociťuje - li kočička při močení bolest, kterou logicky spojí s použitím WC. V moči se může objevit krev, kočička polehává, přestává si hrát, přestává o sebe pečovat, v horším případě nejeví zájem o potravu, pije málo nebo naopak příliš. Na místě je návštěva veterináře. Pokud kočička přestane močit, vysedává často, v dlouhých intervalech a bezúspěšně na bedýnce, případně utrousí pár kapek a zase se na WC vrací, vylizuje se apod. na nic nečekejte a okamžitě běžte k veterináři!!! Veterinář vám i tak pravděpodobně řekne, že jste přišli za minutu 12, ale je schopen vám kočičku zachránit. Potom ovšem následuje léčba s léky a hlavně celoživotní dieta. Ve svém vlastním zájmu alespoň dvakrát do roka odneste ve skleničce moč své kočičky k veterináři a nechte provést laboratorní rozbor. Veterinář tak může včas rozpoznat, že se schyluje k maléru a nasadit vhodnou léčbu, doplněnou dietou. A vy si ušetříte docela dost peněz, problémů a hlavně své čičince hodně trápení a bolesti.

 

Registrace do svazu chovatelů

Chcete - li se se svojí kočičkou účastnit výstav, je třeba, aby jste byli členem FIFe a nebo členem Svazu chovatelů koček. Existuje jich celá řada. Můžete být členem klubu, který je v blízkosti vašeho bydliště, ale i kteréhokoli jiného. Až vás váš chovatelský klub zaregistruje, obdržíte od něj členský průkaz s vyznačením členského čísla. Při registraci uhradíte jednorázový registrační poplatek. Dále bude vaší povinností hradit členské příspěvky, které se platí jednou ročně a účastnit se pravidelných schůzí vaší organizace. Pokud organizace, do které se zaregistruje, pořádá výstavy, budete se pravděpodobně také podílet na její organizaci a hladkém průběhu.

       

Výstava

Výstavy koček se pořádají s cílem nejen klasifikovat čistokrevná plemena koček, ale také k zušlechťování samotné chovné práce a propagaci kočičích plemen. První oficiálně zaregistrovaná výstava koček proběhla v roce 1871 v Londýně. Pro výstavy čistokrevných koček nejlépe vyhovují podzimní, zimní a první jarní měsíce, kdy mají dlouhosrsté kočky tu nejdelší srst. Kočky, které se mají zúčastnit výstavy musí být zdravé, nacházet se ve výborné fyzické kondici, musí mít kvalitní srst a klidný charakter, aby je mohli prohlédnout porotci. Kočky musí být čisté a upravené a před vstupem do výstavní haly musí mít ostříhány špičky drápků. Věk od 3 měsíců. Toto pravidlo platí pro národní i mezinárodní výstavy, semináře, plemenné a propagační výstavy. Agresívní zvířata ocenění nedostávají. Nejsou-li dva různí stevardi schopni kočku vyjmout z klece a dopravit do posuzovatelny, je kočka považována za agresívní. A pokud je kočka agresivní na třech výstavách, může národní svaz nebo klub tuto kočku vyloučit ze všech výstav. Účastníci výstavy si musí do začátku expertízy zkontrolovat správnost zápisů do katalogu údajů o schopnostech jejich svěřence (souhlas vydaného čísla s číslem v katalogu, správnost přezdívky, titulu, vystavované třídy, zbarvení, pohlaví, velikosti, rodiny vlastníka) a oznámit všechny nepřesnosti do sekretariátu. Při nepřítomnosti zvířete v kleci v době příchodu stevarda, se zvíře nezúčastní expertízy; stevardi zvířata nevyhledávají, zápisný vklad se nevrací. Výstava končí po udělení titulu Best In Show. Výstavy se mohou zúčastnit i tetované kočky.  

Jak se přihlásit na výstavu koček

Na výstavy je nejlepší zvykat kotě od mala. Koťátko můžete přihlásit na výstavu od věku tří měsíců. Když si vyberete výstavu, na kterou budete chtít se svým koťátkem jet, podrobně si nastudujte příslušné propozice k dané výstavě, které najdete na internetu či na webových stránkách jednotlivých základních organizací chovatelů koček. V těchto propozicích se dozvíte datum konání výstavy, místo a adresu konání výstavy, začátek a konec výstavy a datum uzávěrky přihlášek. Dále v propozicích naleznete údaje o programu výstavy, o jednotlivých posuzovatelích a kategoriích, které mohou posuzovat, údaje o posuzovaných plemenech a údaje o výši a způsobu úhrady tzv. klecného což je poplatek, který hradí každý vystavovatel za účast kočky na výstavě. V propozicích najdete mimo jiné také veterinární podmínky, informace a pokyny k průběhu výstavy atd. Zkušenější vystavovatelé vám rádi poradí.

Pokud chcete s kočičkou jezdit na výstavy pravidelně, je dobré začít s vystavováním už ve věku kotěte. Kočička by před vstupem na výstavu měla znát techniku předvedení. Vhodné je kočičku přivyknout na to, že s ní budou manipulovat i cizí lidi.

Veterinární náležitosti

Kočky musí být očkovány podle požadavků dané výstavy, především proti kočičímu moru (panleukopenii) a kočičí rýmě (rhinotracheitidě). V propozicích se vždy dočtete, jaké očkování a s jakou lhůtou platnosti je vyžadováno pro přijetí kočky na výstavu. Většinou by mělo být očkování provedeno nejméně 30 dnů před konáním výstavy s tím, že musí být obnovováno každoročně, pokud se nejedná o kotě do věku 4 měsíců, u kterých může být lhůta kratší. Nutné je také očkování proti vzteklině, které se řídí platnými národními ustanoveními. Veterinární osvědčení maximálně 3 dny staré o tom, že je kočička zdravá, již nemusíte mít na každé výstavě.

Přihláška

Na výstavu je potřeba se přihlásit asi měsíc předem. Formulář - přihlášku vám poskytne a orazítkuje vaše organizace SCHK. Přihlášku si vyplníte, ( chovatelem se rozumí majitel kočky, které se vaše zvíře narodilo, jeho jméno je uvedeno v průkazu původu rodokmenu, do položky vystavovatel a majitel uvedete své jméno). Většina pořadatelů požaduje též přiložit kopii průkazu původu (rodokmenu). Dále se přikládá kopie složenky o zaplacení výstavního poplatku. Při platbě se jako variabilní symbol většinou uvádí vaše členské číslo, zkontrolujte však podmínky v propozici výstavy.

Příprava kočičky na výstavu

Před výstavou je nezbytně nutné vyčistit kočce ouška, nos, vytřít oči, ostříhat drápky. Drápky doporučuji ostříhat ještě před koupáním. Vytrhají se u barevných kočiček ojedinělé bílé chloupky a rysí ouška. S tímto by vám měl poprvé pomoci zkušený chovatel. Někteří chovatelé také používají různé lesky na srst, což ovšem není nutné a pozor, aby efekt nebyl opačný. Na výstavě, bezprostředně před výstupem kočičku ještě jednou důkladně rozčešeme a uvedeme do pořádku.

Večer před výstavou dáme najíst kočce normálně, pak by ale jíst již neměla.

Co na výstavu sebou?

Na výstavu si pro kočičku připravte

průkaz původu + jeho kopii ( Očkování kočičky vyznačené v očkovacím průkazu či europasu musí být platné a v souladu s veterinárními podmínkami uvedenými v propozicích k výstavěkočičky ( pokud je to uvedeno v propozicích)  

očkovací průkaz nebo europas

potvrzení o dehelmintaci ( odčervení)

potvrzení od veterináře o zdravotním stavu

kopie dokumentů o veškerých oceněních, která kočka dostala

Bílé kočky potřebují potvrzení od veterináře, ve kterém je uvedeno, že nejsou hluché.

Výstavy se nesmí účastnit březí kočky, kojící kočky, kočky s odstraněnými drápy, hluché kočky, dopované a kupírované kočky.

Dále výbavičku

oblíbené jídlo

malé misky na jídlo a na vodu ( nejlepší upevnitelné k mřížím, aby si kočička vodu nevylila na polštářky)

kočičí kosmetika - kartáče

vata a borová voda na otření ospalků

oblíbené hračky

WC - menší krabičku s přiměřeným množstvím steliva nebo fotomisku s mřížkou. I když je většina koček při výstavě ve stresu a WC nejspíš nevyužijí, je vhodné jim WC nabídnout.

Pomůcky na úpravu klece

záclonky na dvě boční strany a zadní stranu ( velikost klece bývá 75x75x60 cm a počítejte ještě s nařasením)

kobereček, měkká podložka, polštářek na dno klece ( barva by měla ladit s barvou kočičky)

celofán na zakrytí mříží z výstavní strany (aby kočku neobtěžovali návštěvníci výstavy, nestrkali prsty do klece i kvůli infekci)

upínací materiál - sponky, lepící páska, připínáčky, zavírací špendlíky, provázky a nůžky

hadřík, papírové kapesníčky, nějaký dezinfekční prostředek ( třeba difuzil apod.)

  

Začátek výstavy

Výstava začíná v ranních hodinách, přesný začátek výstavy je uveden v propozicích. Po příjezdu na výstavu vás čeká veterinární kontrola, budete vyzváni, aby jste kočičku vyndali z přepravky, veterinář zkontroluje zoubky, ouška, drápky, celkový zdravotní stav kočičky a očkovací průkaz. Dále obdržíte výstavní katalog se seznamem všech vystavovaných koček a údaje s číslem vaší klece, někdy i poukázky na vzorky jídel - ty jsou k vyzvednutí u jednotlivých stánků v předsálí ( prodejci obvykle končí prodej 1-2 h před koncem výstavy, takže si je nezapomeňte včas vyzvednout).

Po nalezení klece (někdy je to trochu složité neboť klece obvykle nejsou řazeny číselně podle sebe, nýbrž abecedně podle jmen vystavovatelů - na rohu každé řady ale bývají umístěny plánky a seznamy čísel klecí v dané řadě). Prozatím nechte kočičku v přepravce a věnujte se přípravě klece.

Nezapomeňte si umýt a vydezinfikovat klece, poté instalujte záclonky, přední kryt z celofánu, pokud nemá klec z výstavní strany sklo, kobereček, polštářek nebo jinou pokrývku dna a nezapomeňte na misku s jídlem a vodou. Po vypuštění kočičky do klece, jí dopřejte chvíli klid, aby si přivykla na nové podmínky. Je vhodné zabránit výhledu a kontaktu s ostatními kočkami, pro zvíře je dostatečně stresující pach okolních zvířat i jejich nelibé zvuky a není třeba, aby se na ně ještě i dívalo.

Na vývěskách si lze zjistit, který posuzovatel byl přidělen vašemu plemenu, stačí pak pouze sledovat vyhlašování čísel.

Snažte se být během výstavy co nejvíce u své kočičky, mluvte na ni vlídným hlasem a snažte si s ní hrát. Jste jedinou věcí, které v tu chvíli zná. Zkuste jí nabídnout WC, pokud není zájem, opět ho odstraňte, místa v kleci není nazbyt. Nedovolte kočičku osahávat, hladit ani strkat cokoliv do klece. Obecně snáší výstavu mnohem lépe mladší zvířata a kocourci.

   

                

                              

Rozdělení koček do skupin a tříd   

Na výstavě soutěží zvlášť různá plemena koček, která jsou rozdělena do čtyř skupin.

Skupina I jsou perské a exotické kočky

skupina II jsou polodlouhosrsté kočky

skupina III jsou krátkosrsté a somálské kočky

skupina IV jsou siamské a orientální kočky.

Na výstavě probíhá i posuzování domácích koček, které se neřadí do výše uvedených tříd. Každá kočička je na výstavě zařazena do příslušné třídy, kterých je celkem 15. Kočky se do tříd dělí dle plemene, pohlaví (zvlášť se posuzují kočky a kocouři), věku (zvlášť soutěží koťata ve věku 3 - 6 měsíců, zvlášť koťátka ve věku 6 - 10 měsíců, starší zvířata soutěží v otevřené třídě), dosažených titulů (zvlášť soutěží šampioni, mezinárodní šampioni, mezinárodní grand šampioni a eurošampioni), dle toho zda jde o zvíře kastrované či nikoliv (zde se jedná o premiory, mezinárodní premiory, mezinárodní grand šampiony a europremiory).  

Průběh posuzování

Při základním posouzením předvádějí své kočky majitelé nebo jimi pověřené osoby, případně stevardi. Kočku doneseme ve výstavním postoji, který je pro dané plemeno specifický, k danému posuzovateli a posadíme ji na posuzovací stolek. Posuzovatel kočku prohlédne a posoudí. Během volby nejlepších zvířat (soutěž BIS) předvádějí zvířata pouze stevardi.

V Čechách je tento způsob řešen dosti neštastně, většinou se musíte prodírat davem návštěvníků. Stává se též, že vyvolávači vás volají příliš brzy (obvykle po 2-3 zvířatech najednou), čekání na posouzení v dalším novém prostoru zvířeti většinou na duševní pohodě nepřidá, je vhodné ho tedy nést těsně před posouzením tak, aby jste nečekali vy ani posuzovatel. Na posouzení neste kočku břichem dolu s packami pokud možno u sebe, snažte se vyvarovat jakéhokoliv kontaktu s okolními zvířaty.

Během posouzení nesmíte do posuzovaní nijak zasahovat, pouze v případech pokusů o útěk či agresivity. Posuzovatel zhodnotí zvíře a jeho komentář by měl být čistě odborný. Posuzování jedné kočičky by měl být posuzovatel, steward, případně žák - posuzovatel a maximálně vy jako vystavovatel, účast ostatních chovatelů přípustná není, tím spíše ne jejich komentář. Někdy není možná ani přítomnost majitele. Po skončení posouzení vyhotoví posuzovatel písemný zápis, který později obdržíte.

Pokud se účastní výstavy 3 a více koček stejného plemene, jste po skončení posouzení vyzváni k uložení zvířete do klece. Zde bude do dokončení posouzení ostatních koček. Pak bude následovat volba BIV, ta probíhá tak, že si jednotliví chovatelé zvířata vezmou, postaví se vedle sebe a měli by zvíře vystavit. Můžete též o tento úkon poprosit stewarda. Po volbě BIV si již můžete zvíře odnést. Pokud vám posuzovatel řekne, že si kočičku ještě zavolá, postupuje vaše kočička do tzv. rozstřelu - výběru do nominace a čeká vás ještě hodnocení v rámci BIS.  Zde se z daných kočiček vybere jedna nej, která bude za svou skupinu soutěžit v hlavní soutěži BIS (best in show). Zde však zvířata předvádí nebo by alespoň měli výlučně stewardi, vy by jste měli zvíře pouze přinést.

Podmínky pro Best in Show (BIS)  

Kočky smějí být předváděny: pouze stewardy se svými katalogovými čísly a podle EMS kódu

Organizátor výstavy musí poskytnout každému posuzovateli seznam nominovaných koček s jejich katalogovými čísly, pohlavím a EMS kódem. Posuzovatelé ve zkušební lhůtě a žáci musejí být volbě BIS přítomni. Každý člen poroty BIS prohlédne nominované kočky. Tato prohlídka je prováděna veřejně.

Výstavní třídy, ve kterých se soutěží na výstavách SCHK v rámci FIFe:

Třída 1 Supreme šampion

Třída 2 Supreme premior

Třída 3 Mezinárodní grandšampion (CACS)

Třída 4 Mezinárodní grandpremior (CAPS)

Třída 5 Mezinárodní šampion (CAGCIB)

Třída 6 Mezinárodní premior (CAGPIB)

Třída 7 Šampion (CACIB)

Třída 8 Premior (CAPIB)

Třída 9 Otevřená (CAC)

Třída 10 Kastráti (CAP)

Třída 11 Mláďata 6-10 měsíců

 Třída 12 Koťata 3-6 měsíců

Třída 13a Novici

Třída 13b Kontrolní

 Třída 13c Ověřovací

Třída 14 Domácí kočky

Ve všech kategoriích jsou třídy

                                                1 – 12 rozděleny podle plemene, variety a pohlaví.

Soutěžní třídy:  

Č. TŘÍDY NÁZEV TŘÍDY  

 Třída 1     Evropský šampion  

 Třída 2     Evropský premior  

Třída 3     Mezinárodní grandšampion  

Třída 4     Mezinárodní grandpremior  

 Třída 5     Mezinárodní šampion  

Třída 6     Mezinárodní premior  

Třída 7     Šampion  

Třída 8     Premior  

 Třída 9     Otevřená třída (bez titulu, nad 10 měsíců)  

 Třída 10    Kastráti (obojí původní pohlaví)  

Třída 11    Mláďata ve věku 6 až 10 měsíců  

Třída 12    Mláďata ve věku 3 až 6 měsíců  

Třída 13 a  Novici  

 Třída 13 b  Kontrolní třída  

Třída 14    Domácí kočky

 

Tituly a jejich zkratky:  

CH Champion/Šampion

PR Premier/Premior

 IC International Champion/Mezinárodní šampion

 IP International Premier/Mezinárodní premior

GIC Grand International Champion/Mezinárodní grandpremior

GIP Grand International Premier/Mezinárodní grandpremior

EC European Champion/Evropský šampion přiznáván do 31.12.2008

EP European Premier/Evropský premior přiznáván do 31.12.2008

FAC FIFe American Champion/Americký šampion FIFe přiznáván do 31.12.2008

FAP FIFe American Premier/Americký premior FIFe přiznáván do 31.12.2008

SC Supreme šampion přiznáván od 1.1.2009

SP Supreme premior přiznáván od 1.1.2009 JW Junior Winner/Vítěz mladých

SW Scandinavian Winner/Skandinávský vítěz

WW World Winner/Světový vítěz

DM Distinguished Merit/Vynikající (chovné) zásluhy

DSM Distinguished Show Merit/Vynikající výstavní zásluhy

DVM Distinguished Variety Merit/Zasloužilý vítěz variety

Tituly ve třídě koťat  

A jaké může vaše kočička vlastně získat tituly? Pokud se jedná o koťátko, které soutěží ve třídě 3 - 6 měsíců nebo 6 - 10 měsíců a bude ve své třídě nejlepší, může získat ocenění V1 - výborná. Koťátko na druhém místě získá ocenění V2, na třetím místě ocenění V3 atd. Další možné známky jsou VD (velmi dobrá) a D (dobrá). Ve třídách koťat nemůže zvíře získat chovnost.

 

Otevřená třída a získání titulu šampion  

Pokud je kočičce či kocourkovi deset měsíců a více, soutěží v tzv. otevřené třídě. Pokud vaše kočka zvítězí ve své třídě, může získat ocenění CAC (v případě, že se jedná o kastráta, ocenění CAP). Tímto oceněním získává každá kočka či kocour dočasnou chovnost na dva roky. Pokud se kočka umístí na druhém místě, získá ocenění V2, dále V3 atd., další známkou je VD (velmi dobrá). Také těmito oceněními získává kočička či kocourek dočasnou chovnost na dva roky.  

Získaná chovnost zvířete je použitelná až po dosažení věku 12 měsíců. Trvalá chovnost je přiznávána také zvířatům starším 5 let, která byla nejméně třikrát ohodnocena na mezinárodní nebo národní výstavě známkou Výborná a alespoň jedno z těchto ohodnocení bylo získáno ve věku nad 3 roky s podmínkou, že plemenitba nevykazuje nedostatky. Chovnost kocoura není omezena věkem, je-li v dobré zdravotní kondici. Chovnost kočky je omezena dosažením věku 8 let, to znamená, že kočku je povoleno nakrýt nejpozději v den jejích 8. narozenin.  

Pokud kocourek či kočička zvítězí 3 x ve své třídě, tzn. získá 3 x ocenění CAC (v případě, že se jedná o kastráta, 3 x ocenění CAP), má nárok na získání titulu šampion (v případě kastráta ocenění premior). O přiznání titulu si zažádejte na Plemenné knize koček, a to tak, že na Plemennou knihu zašlete vyplněnou žádost s kopií posudků a diplomů. Ocenění CAC (CAP) musí kočička získat od tří různých posuzovatelů na 3 různých národních nebo mezinárodních výstavách FIFe. Pokud nastane situace, že se na nějaké výstavě s kočičkou dostanete ke stejnému posuzovateli, stačí při posuzování požádat o připosouzení kočičky jiným posuzovatelem, který se pod posudek také podepíše. Po udělení titulu šampion získává vaše kočička či kocourek neomezenou chovnost.

Udělované tituly:  

 TŘÍDA TITUL  

otevřená CAC  

kastráti CAP  

šampioni CACIB  

 premioři CAPIB  

mezinárodní šampioni CAGCIB  

mezinárodní premioři CAGPIB  

mezinárodní grand šampioni CACE  

mezinárodní grand premiéři CAPE  

Soutěž domácích koček  

Na výstavách mohou soutěžit i kočky domácí. Domácí kočky a neuznaná plemena se klasifikují římskými číslicemi I, II a III. Tyto kočky musí být vykastrované a tudíž nezískávají chovnost. 

Soutěž šampionů a premiorů  

Pokud je vaše kočička úspěšná a výstavy dobře snáší, můžete samozřejmě ve vystavování pokračovat a získávat tak další tituly. Po získání titulu šampion (či premior) soutěží kočky ve třídě šampionů (či premiorů). V této třídě mohou kočky získat ocenění CACIB (či CAPIB). Pokud kočka 3 x zvítězí ve třídě šampionů (či premiorů), získá tak ocenění mezinárodní šampion (mezinárodní premior). Ocenění CACIB (CAPIB) musí kočička získat od tří různých posuzovatelů, na třech různých mezinárodních výstavách FIFe, ve dvou různých zemích. Po obdržení dvou certifikátů (CACIB / CAPIB) v téže zemi, musí kočka třetí ocenění získat v zahraničí. O přiznání titulu je opět nutné zažádat na Plemenné knize koček.

Mezinárodní šampioni, mezinárodní premioři  

Po dosažení titulu mezinárodní šampion (mezinárodní premior) soutěží kočky ve třídě mezinárodních šampionů (mezinárodních premiorů). V této třídě mohou kočky získat ocenění CAGCIB (CAGPIB), a tím dosáhnout titulu mezinárodní grand šampion (mezinárodní grand premior). Pro získání těchto titulů musí kočka získat 6 x certifikát CAGCIB (CAGPIB) od tří různých posuzovatelů ve třech různých zemích na mezinárodních výstavách FIFe, nebo 8 x certifikát CAGCIB (CAGPIB) od čtyř různých posuzovatelů ve dvou různých zemích na mezinárodních výstavách FIFe. 

Mezinárodní grand šampioni, mezinárodní grand premioři  

Po dosažení titulu mezinárodní grand šampion (mezinárodní grand premior) soutěží kočky ve třídě mezinárodních grand šampionů (mezinárodních grand premiorů). V této třídě mohou kočky získat ocenění evropský šampion / americký šampion FIFe (evropský premior/ americký premior FIFe). Pro dosažení těchto titulů musí kočka obdržet 9 x certifikát CACE (CAPE) od tří různých posuzovatelů ve třech různých zemích na mezinárodních výstavách FIFe nebo 11 x certifikát CACE/CAPE od šesti různých posuzovatelů ve dvou různých zemích na mezinárodních výstavách FIFe. 

Best of variety, Best in variety  

Pokud se sejdou v dané třídě tři a více koček stejné barvy a plemene (mohou to být jak kocouři tak kočičky), probíhá mezi těmito zvířaty navíc soutěž Best of variety (BOV) nebo Best in variety (BIV), což obojí znamená, že se volí kočička, která je nejlepší v typu. Pozorně si všímejte, co vám posuzovatel při posouzení říká, podívejte se, jakou známku vaše kočička obdržela.

Hlavní soutěž Best in show  

Na závěr výstavy probíhá soutěž BIS, kde soutěží nejkrásnější koťátka, kočičky a kocourci výstavy. Každá kočička obdrží na výstavě diplom a posudek, který je potřeba uchovat pro pozdější uznání titulu. Posudky a diplomy se zpravidla rozdávají ke konci výstavy. Výstava končí po udělení titulu Best In Show.  

Výstavní tituly:  

 TITUL POPIS  

Best of best Nejlepší z nejlepších  

Best in show Nejlepší zvíře  

Best in show opposite sex Nejlepší zvíře opačného pohlaví  

Best kastrát Nejlepší kastrát  

Best kastrát opposite sex Nejlepší kastrát opačného pohlaví  

 Best Kitten 6 – 10 M Nejlepší mládě 6 – 10 měsíců  

 Best Kitten 3 – 6 M Nejlepší mládě 3 – 6 měsíců  

Best Domestic cat Nejlepší domácí kočka  

Best Veteran Nejlepší veterán 

  

                        Práce stevardů                                               Posuzování

Ukončení posuzování a opuštění výstavy

I po ukončení posuzování buďte co nejvíce se svou kočičkou a věnujte se jí. Během výstavy obdržíte originál posouzení - ten pečlivě uschovejte, je dokumentem k udělování chovnosti a titulů, dále dostanete diplomy a kokardy, pokud je kočička získala.

Výstava oficiálně končí po volbě BIS a vyhlášení konce výstavy. Až po té by měli vystavovatelé začít odstrojovat své klece. Pozor na to, abyste dodrželi oficiální ukončení výstavy. Pokud potřebujete ukončit vaši účast na výstavě dříve, musíte o to požádat výstavní výbor. Požádejte stewarda, ať vás tam zavede. Neohlášené opuštění výstavy může být sankciováno anulováním dosažených výsledků.

                                            

Založení chovatelské stanice

Pokud plánujete v budoucnu s vaší kočičkou koťátka, nebo chcete krýt vaším kocourem, bude potřeba založit si chovatelskou stanici. Pro založení chovatelské stanice stačí vyplnit příslušný formulář a zaslat jej na Plemennou knihu koček na adresu:

Plemenná kniha koček,

Maškova 3,

182 53 Praha 8,

tel: 284 683 440.

Ve formuláři vyplníte šest návrhů názvů chovatelské stanice podle vašeho výběru a na Plemenné knize vám jeden vyberou a přidělí jako chráněný název vaší chovatelské stanice. Tento název budete používat pouze vy a stane se součástí jmen všech odchovaných koťat ve vaší chovatelské stanici.

Ke stažení:

Přihláška na mezinárodní výstavu   prihlaska_mvk_1_.doc (91 KB)

Krycí list kl_1_.doc (53 KB)

Žádost o chovnou stanici chov_stanice_1_.doc (46 KB)

kupni_smlouva_-_kote.doc (33 KB)

Jak může kočka získat chovnost?

Jestliže jste se již stali členem svazu chovatelů koček, případně i máte založenou chovatelskou stanici, je dále nutné, aby vaše kočička či kocourek získali potřebná ocenění a tím jim byla přiznána chovnost.  Ne každé zvíře s průkazem původu je vhodné k chovu. Vhodnost či nevhodnost koček do chovu posuzují k tomu určení posuzovatelé na výstavách koček. Bez získání chovnosti nemůže kočka s průkazem původu odchovávat koťátka s průkazem původu a kocour nemůže krýt chovnou kočičku. Podmínkoupro získání chovnosti je známka Výborná v otevřené třídě nad 10 měsíců.

Chovatelský a registrační řád ČSCH-SCHK - Chovnost zvířat

1 Pod pojmem chovnost se u kocourů i koček rozumí splnění podmínek stanovených v CHŘ, potřebných pro užití zvířete k plemenitbě, pro krytí a odchov potomstva.

2 Chovnost lze získat na základě posouzení na výstavě koček v souladu s Výstavním řádem. Vždy to musí být výstava pořádaná členským klubem FIFe a podle pravidel FIFe.

3 Zvíře musí být k získání dočasné chovnosti posouzeno ve věku nad 10 měsíců ve třídě otevřené a ohodnoceno známkou Výborná.

3.1 Získaná chovnost zvířete je použitelná až po dosažení věku 12 měsíců (pokud nebyla zvířeti CHK udělena výjimka - tzv. předčasné nakrytí). Pro chovné kocoury platí výjimka pro použití k chovu od stáří 10 měsíců zkušebně na dobu do 1.3.2006.

4 Jedná-li se o dovezené zvíře, pocházející z odchovu v rámci FIFe, které bylo ohodnoceno v zahraničí na výstavě FIFe známkou Výborná, je mu chovnost plemennou knihou zpravidla (tj. pokud tomu nebrání jiná závažná okolnost) přiznána na podkladě předloženého výstavního posudku a diplomu.

4.1 Stejné pravidlo pro uznání se vztahuje i na případy zvířat dovezených již se získanými FIFe tituly, pokud jim byly právoplatně uděleny, viz Seznam titulů FIFe [FIFe 5.2]. Plemennou knihu je třeba požádat o uznání chovnosti nebo titulu zvířete získaného v cizině bezodkladně po nabytí (dovezení), zpravidla současně s žádostí o jeho registraci.

5 Chovnost získaná podle pravidel bodů 2, 3 a 4 je dočasná a platí 2 roky.

6 Chovnost zvířat, která získala titul šampion a vyšší, je trvalá, s podmínkou, že plemenitba nevykazuje u potomstva nedostatky.

6.1 Trvalá chovnost je přiznávána také zvířatům starším 5 let, která byla nejméně třikrát ohodnocena na mezinárodní nebo národní výstavě známkou Výborná a alespoň jedno z těchto ohodnocení bylo získáno ve věku nad 3 roky s podmínkou, že plemenitba nevykazuje nedostatky.

7 Tituly i trvalá chovnost jsou platné až po potvrzení plemennou knihou na podkladě předložené dokumentace.

8 Vyžaduje-li to zájem rozvoje chovu anebo jiné závažné okolnosti, může CHK na podkladě písemné žádosti chovatele (doplněné kladným stanoviskem ošetřujícího veterinárního lékaře) povolit buď posouzení na výstavě mimo soutěž anebo zvíře posoudit za účelem získání chovnosti na svém zasedání. Chovatel uhradí náklady takového posouzení zpravidla ve výši obvyklého klecného.

8.1 Posouzení výhradně za účelem získání chovnosti (mimo soutěž) se provádí obvykle u zvířat, která následkem úrazu, prodělané choroby či po operaci mají dlouhodobou nebo i trvalou exteriérovou nebo jinou vadu, vylučující možnost získat chovnost v soutěži. Původ této vady musí být doložen atestem veterinárního lékaře, který úraz nebo chorobu ošetřoval či provedl operativní zákrok. Tato okolnost musí být z atestu jednoznačně patrná.

8.1.1 Ustanovení o atestu od veterinárního lékaře se netýká deformací na ocase, které vyšetřují, posuzují a směrodatný atest vystavují výhradně vybraná veterinární pracoviště. Pro tyto případy platí příslušná závazná příloha.

8.1.2 Při posuzování výhradně za účelem získání chovnosti je žádoucí, aby posuzovatel zvíře posoudil neanonymně a vždy je třeba, aby byl předem seznámen s okolnostmi případu.

9 Zrušení chovnosti:

9.1 návrh na zrušení chovnosti podává majitel zvířete, poradce chovu, HPCH, plemenná kniha, CHK nebo posuzovatel, zjistí-li se opakované defekty u potomstva z páření s různými partnery nebo defekt zvířete samého;

9.2 konečné rozhodnutí v otázce zrušení chovnosti přísluší CHK.

10 Přetisk zadrženého PP zařizuje CHK. Poradce chovu je povinen návrh na vyřazení zvířete z chovu pečlivě přezkoumat a zdůvodnit a majitel musí mít možnost se k němu vyjádřit.

10.1 Chovatel má právo proti návrhu na vyřazení zvířete z chovu z popudu třetí osoby podat (prostřednictvím sekretariátu SCHK) odvolání k CHK a ta se jím musí zabývat při svém nejbližším zasedání. K návrhu na zrušení chovnosti přikládá navrhovatel nebo odvolávající se chovatel kompletní dokumentaci zvířete.

11 HPCH je oprávněn chovnost zvířete dočasně pozastavit zejména v případě, hrozí-li prodlení. Je povinen návrh na vyřazení z chovu se svým stanoviskem předložit k projednání CHK na nejbližším zasedání.

11.1 CHK rozhodne s konečnou platností až na podkladě rozboru všech dostupných informací a odborných stanovisek (může si vyžádat jak jejich doplnění, tak předvedení zvířete). Trvá-li šetření déle, je CHK oprávněna vydat dočasné omezující opatření.

11.2 Je-li to nutné, CHK zruší zvířeti chovnost trvale nebo stanoví podmínky ověřovacího páření, a pak podle výsledku zabezpečí provedení záznamu o nevhodnosti k chovu v PP zvířete.

 Rady a tipy       

Co dělat, když kočička jeví agresivitu

Možná se vám už někdy stalo, že si hrajete se svojí milovanou kočinkou, hladíte tlapičky, hladíte po bříšku a najednou vám kočička stiskne zápěstí  předními tlapkami s vystrčenými drápky, přitáhne si ji a drží, zatímco ještě kope zadníma nohama a tlamičkou se vás snaží pokousat. Hra i způsob mazlení překročily pro kočku únosnou hranici a ruka se stává sokem, do které kočka kope a kouše. Každá kočka má tuto hranici jinde, je to velice individuální a toto chování je naprosto normální. A najednou vy nechápete, co se stalo a kočka si zase může připadat ohrožená.

Co s tím. Pokud se budete snažit ruku vytrhnout, bude to ještě horší. Plácnout kočku je vůbec to nejhorší, co můžete udělat, jen tím její agresivita naroste. Nejlépe se mi osvědčilo, nechat ruku naprosto v klidu, kočka většinou pochopí, že už není s čím bojovat a stisk a kopance ustanou. Dál se ale drží ruky, proto se pokaždé snažím volnou rukou upoutat pozornost hračkou, zašustěním, hozením plyšové myšky, kterých mám vždycky zásoby a samozřejmě, pokud na ně v ten moment dosáhnu.Téměř vždy to zabere. Občas se kočka sice ještě pokusí výhružně zafunět, ale fyzické útoky přestanou. Pak je nejlépe jít po svém a nechat ji až příjde sama, což obvykle trvá pár minut a už se zase dožaduje pozornosti.Kočka nejvíc ocení tolerantního pána, který takovým okolnostem raději předchází.

Jelikož se s tímto problémem setkávám stále častěji, rozhodla jsem se přidat článek MVDr. Hany Žertové z http://www.kocky-utulek.cz/?q=node/1767

Proč jsou některé kočky agresivní?

Je vaše kočka zlá a agresivní? Pokud ano, věřte, že to má svůj důvod a lze ji v některých případech převychovat. Jak na to vám poradí veterinářka Hanka Žertová...

Jsou kočky zlé?

Spousta lidí nemá ráda kočky proto, že jsou nevypočitatelné a dokážou pořádně seknout drápy nebo ošklivě kousnout, aniž by si napadený byl vědom nějakého prohřešku nebo provokace. Kdo zažil hrůzu okamžiku, kdy kočka zaměří zlý pohled a připravuje se ke skoku, a zakusil bolest a pocit bezmoci, když se kočka doopravdy zakousne do jemné lidské kůže, ten mi dá určitě zapravdu: Kočičí agrese v nás dokáže vzbudit opravdový strach oběti před predátorem. Proč jsou některé kočky agresivní a co je k tomu nejčastěji vede?

Hra je lov a boj

Nejčastějším typem agrese je takzvaná agrese hravá. Ale nedejte se zmást. Hra není pro kočku povyražením a legrací jako pro nás. Kočka se hrou cvičí v aktivitách důležitých pro její přirozený způsob života - tedy v číhání na kořist a jejím bleskovém napadení, v ukrývání, plížení a rychlém úprku, v zastrašování nepřítele a jeho napadání. Hrají si nejen koťata a mladé kočky, ale i starší jedinci, a to obvykle za šera, tedy brzy ráno a v podvečer, kdy kočky obvykle vycházejí na lov.

Pokud je v domácnosti více koček, provozují tyto aktivity spolu, k větší či menší radosti majitele, který se chvíli baví, a pak dlouho uklízí. Kočka jedináček si hraje s hračkami i s předměty, které sama objeví, ale mnohdy jeví největší zájem o hru s živým a reagujícím objektem - páníčkem či paničkou. Někdy členové rodiny kočku k útoku vyprovokují pohybem ruky položené třeba na područce křesla, pohybem nohy pod dekou, příliš divokou hrou. Pak se snaží hru skončit tím, že před kočkou utíkají, odstrkují ji nebo odhazují. Ale to její agresi ještě stupňuje - nepřítel přidal na intenzitě boje, proto je třeba odpovědět mu stejně.

Nejlepší obranou proti tomuto druhu agrese je dostatečné zaměstnání kočky takovými aktivitami, při kterých vybije své lovecké a bojové choutky, aniž bychom to odskákali my. Dobré je rozčlenit malý prostor bytu vertikálně a jednotlivá „patra“ propojit žebříky, šplhadly, tunely a občas pozměnit jejich skladbu. Opatřit spoustu hraček, které je třeba denně obměňovat, aby kočce nezevšedněly (není třeba kupovat drahé hračky, stačí papírové kuličky nebo vějířky na provázku, vlněné nebo kožešinové bambulky, víčka od PET láhví, šňůrky se střapečky atd.). Vhodné jsou také plnicí míčky, do kterých se schovají granule, nebo větší hračky s otvory, do kterých může kočka strčit tlapku a vytáhnout si odtud potravu nebo míček či plyšovou myšku (dají se vyrobit z krabice od bot). Většina koček s nadšením honí odlesky zrcátka nebo laserová světýlka.

Důležité je nepoužívat při hře s kočkou holé ruce, ale vždy jen hračky na provázku, tyčce, proutku. Stává-li se hra příliš divokou, je třeba přestat. I tu nejdivočejší hru zastaví spolehlivě otevření lednice a zašustění obalu voňavé šunčičky. Pokud se už kočka naučila považovat své lidi za cvičnou kořist, bývá užitečným pomocníkem dětské chrastítko, plechovka od piva s pár drobnými s mincemi, klakson, nebo stříknutí vody z dětské pistolky či rozprašovače. Tyto zbraně by měli mít majitelé zlobivé kočky stále při sobě, aby mohli každý náznak útoku ihned zastavit alespoň jejich ukázáním.

 Obrana teritoria

Některé kočky nemají rády návštěvy. Cizí lidi považují za vetřelce, před kterými je třeba si bránit území. Takovým mírným projevem teritoriálního chování je označkování bot nebo kufru či tašky návštěvníka. Ovšem je-li „vetřelcem“ hlučný chlap nebo věčně pobíhající dítě, může se i mírumilovná kočka naštvat. Vždyť nemá kam utéct, kam se schovat, všechny její jistoty jsou ohroženy! Nejlepší tedy bude vetřelce zahnat pořádným útokem. A to nejlépe v noci, kdy je skoro slepý, zatímco kočka docela dobře vidí a v domácím prostředí se skvěle orientuje.

Ovlivnit teritoriální chování kočky je velmi těžké. A žádat návštěvníky o ohleduplnost vůči jemnému sluchu kočky a vyhýbání se jejím všudypřítomným skrýším bývá trapné. Nejbezpečnější tedy je držet kočku od návštěvy dál, zvláště večer a v noci.

Agrese rozčilené kočky

Kočky impulzivně reagují obrannou agresí na bolestivý nebo nepříjemný podnět (česání, ošetřování rány...). Často však takhle reaguje kočka i na příliš dlouho trvající hlazení či drbání. Kočky mají velice dobrou paměť a mohou být dlouho zlé na osoby, které spojují s nepříjemnými zážitky, třeba s fyzickým potrestáním nebo s ošetřením u veterináře. Kočičí specialitou je tzv. přenesená agrese, kdy kočka vzrušená nějakým podnětem zvenčí (cizí kočka nebo ptáčci za oknem) nebo rozčilená předchozí manipulací zareaguje agresivně na pohlazení nebo jen na příchod majitele.

Jak se bránit? Je-li kočka rozrušená, je lépe nechat ji v klidu. Při hlazení a mazlení s kočkou je dobré sledovat, kdy jí toto počínání přestává být příjemné (mrská ocasem, přikládá uši k hlavě). Na česání a na manipulaci na výstavách a ve veterinární ordinaci by měla být kočka připravována od raného věku. Veškerá manipulace by měla probíhat pomalu a klidně, bez bolestivé fixace.

Fyzické tresty a křik způsobují větší strach a tím i silnější agresi kočky. Pokud už k agresi dojde, je nejlepší hned odvrátit pozornost kočky k něčemu jinému zatleskáním, zasmáním, hozením předmětu na zem, otevřením ledničky.

Dej to sem!

Někdy je agrese pro kočku nástrojem k získání nějaké výhody, nejčastěji potravy nebo pozornosti. Důvodem bývá málo zájmu majitelů o kočku, dokud je hodná, a rychlé poskytnutí krmiva či zájmu, když si o ně sama důrazně řekne. Tak se kočka rychle naučí, že agrese je nejrychlejší a nejpohodlnější cesta k úspěchu. Další příčinou agrese může být přítomnost jídla, které je kočce velmi vzácné a příliš ji láká - například syrové maso při přípravě večeře. Kočka se snaží alespoň kousek vyloudit či ukrást a příchod dětí nebo psa znamená tuhý konkurenční boj.

Kočky se většinou úporně snaží držet způsobu chování, který jim dosud přinášel zisk. Chceme-li tedy zastavit tento druh agrese, je třeba kartu obrátit: odměňovat klidné chování a nezavdávat příčinu k útokům. Konkrétně tedy krmit a opečovávat kočku pravidelně, nejlépe přibližně ve stejnou hodinu, dostatečně ji zaměstnávat interaktivními hračkami a v době, kdy obvykle útočila, odejít na chvíli z bytu nebo se zavřít v jiné místnosti. A hlavně vydržet, dokud kočka nepochopí, že teď je vše jinak.

MVDr. Hana Žertová  www.hanazertova.cz

Doporučuji přečíst si i další články této veterinární lékařky a to i pejskaři :-)

 

Nečistá kočka

Kočky jsou od narození velmi čistotné, rychle se naučí na WC a čisototu dodržují. Přesto se někdy stane, že najdeme louži někde jinde, třeba i v posteli. Než se rozčílíme, začněme pátrat, proč se to stalo. Téměř vždy je na vině to, že kočka má nějaké trápení, které si její pán neuvědomuje. Ať už je to radikální změna v zaběhnutém řádu, neshody a hádky doma, na které jsou kočky dost citlivé, nevyhovující nebo nečisté WC, nedostatek lásky a zájmu o kočku, žárlivost na další kočičí přírůstek...důvodů je mnoho. Kočka nemá jinou možnost, než nechat pánovi vzkaz, aby zjednal nápravu a to vzkaz viditelný. Nejlépe v posteli. Takový vzkaz se dá jen těžko přehlédnout.. Takže kočku netrestejme a nápravu zjednejme co nejdříve.

Někdy ovšem močení mimo určené místo nemusí znamenat malou péči, nýbrž zdravotní problém. Proto bedlivě sledujte kočičku, nepřidají - li se ještě další příznaky - časté močení, vylizování a v horším případě marná snaha o močení. Pak na nic nečekejte, navštivte veterináře a to okamžitě!

  

 

 

TOPlist